Takhle učí Zdeněk Vrátil na Integrované střední škole technické a ekonomické Sokolov!

V nedávném příspěvku jsem popisoval, jak mizerně učí Ing. Zdeněk Vrátil, učitel na Integrované střední škole technické a ekonomické Sokolov. I když jsou na něj stížnosti, ředitel školy Pavel Janus strká hlavu do písku a špatného učitele se zastává. Napsal o něm, že sice „Ing. Zdeněk Vrátil nemusí být bezchybným ideálem pedagoga“ ale prý odpovídá potřebám školy. Napsat o špatném učiteli, který nadává žákům do hovad, neumí učit a svoji neschopnost ještě zvyšuje soustavným udělováním pětek a vyhazováním žáků z opravných zkoušek – a tedy i ze školy, že „nemusí být bezchybným ideálem“ je arogantní a hloupé. Ředitel v odpovědi mlžil, lhal a také třeba napsal, že prý Vrátil „dle klasifikace z aplikace Bakaláři využívá klasifikační stupnici v celém spektru.“ Takové lži ale nezůstaly bez odezvy.

Rád bych z odpovědi ředitele Januse na mou oficiální stížnost vytáhl tuto pasáž. K mým slovům:  „Rodiče se zase bojí, že když se s tak všeobecně známou situací nic nedělalo a nedělá, je ing. Vrátil u vedení školy *nedotknutelný* a jakákoliv kritika jen povede k jeho pomstě žákům, jejichž rodiče by si veřejně stěžovali. Mezitím na škole kvůli němu končí další a další žáci – a viditelně se stále nic nemění“ připojil Janus komentář.

Ředitel Janus na tuto pasáž přímo odpověděl: „Toto tvrzení je lží, kterou osobně garantuji a osobně mě zasáhla. Je to za mou osobu, která za celý proces nese zodpovědnost. Toto považuji za nepřiměřené pohrdání mou osobou, i institutem, který zastávám. Vaše tvrzení takto předkládaná jsou fiktivní a mají trend předvídat a modelovat situaci. Toto není přijatelné v žádném právním státě bez důkazů.“

Moje tvrzení nejsou fiktivní a potvrzuji také, že ředitelem za jeho lži, mlžení a nepravdy opravdu pohrdám. Dostal jsem ale další zprávu o tom, jak Z. Vrátil učí a jak vlastně Pavel Janus školu řídí. Vybírám z obsáhlého sdělení jednoho z rodičů, kde jsou i různé dokumenty, jeho svědectví:

„Se zájmem jsem si přečetl článek/reportáž o výuce pana Vrátila a reakce pana Januse na kritiku tohoto individua, které má na starost vzdělávání našich dětí. Bohužel jsem i já přímým účastníkem jeho jednání, reakcí školy a zbytečného ovlivnění kariéry mého syna. Přikládám výběr své komunikace se školou, která z 99 % odpovídá situacím popsaným v článku, doslova do písmene. Syn končil základní školu s dobrým průměrem a výsledkově na pomezí první a druhé třetiny své třídy. Podle papírových předpokladů měl učiliště zvládnout. Uvědomuji si, že mezi základní a střední školou je velký skok. Přístup učitelů se liší a děti už nejsou tolik „hýčkané“. Na druhou stranu jsem očekával, že nová škola si to uvědomuje a pomůže studentům s adaptací. Očekával jsem to na základě vlastní zkušenosti – při přechodu na střední školu (čtyřletý obor s maturitou) nám učitelé v prvním ročníku pomáhali, alespoň tak si to pamatuji. Způsob výuky pana Vrátila byl už více méně výstižně popsán: monotónní výklad látky z promítaného obrázku, přeskakování z tématu na téma, často naprosto nesouvisející s probíranou látkou. Vrátím se ke své zkušenosti – pamatuji si, že naši učitelé nám pomáhali tvořit poznámky, diktovali, co si máme opsat, překreslit, a upozornili, že to je minimum, které musíme znát. Tohle u Vrátila vůbec neexistovalo. A co hůř, u předmětu Z. Vrátila neexistovala jednoznačná učebnice, podle které by se dalo orientovat a pomoci s domácí přípravou. Mimochodem, učebnice v této škole chyběly i u dalších předmětů. Můj syn měl po půl roce v sešitě popsané tři stránky. Asi jsem měl zpozornět už tehdy. No a konec školního roku? Syn byl podle výsledků na čtyřku. Najednou, po praxi, z posledního testu dostal pětku, průměr 5, na vysvědčení 5 a letní opravné zkoušky. K těmto zkouškám do poslední chvíle nebyly k dispozici ani materiály, ani okruhy otázek! Nakonec je po urgencích syn dostal – 28 otázek: 14 lehčích, 14 dost těžkých (elektromagnetické jevy a podobně, docela složitá fyzika). K tomu dostal odkaz na učebnici shrnující všechna témata. Sám jsem jako odborník v oboru měl problém vyhodnotit, co je nutné se naučit a co ne. Na to, že jde o učňovský obor, to byla látka zbytečně složitá. Syn sice přes prázdniny makal, dělal si výpisky, ale 2/3 látky nerozuměl, protože neměl základ z hodin, z Vrátilovy nekvalitní výuky, takže učení bylo těžké. Z celé třídy propadlo z Vrátilova předmětu přibližně sedm dětí, ale jen několik z nich vůbec šlo na opravky. Dle syna měl smůlu, že seděl v první lavici, takže nemohl používat taháky jako ostatní. Jinak by měl taky čtyřku na konci roku, i když by neuměl nic, jako ostatně celá třída. Nakonec mi syn řekl, že chce ze školy pryč, protože by ho Vrátil stejně vyhodil příští rok. Tahle hrůza se týká jen výuky a hodnocení Z. Vrátila, učitelé ostatních předmětů byli překvapení, že syn musí v jeho předmětu na opravky, protože syna řadili do lepší poloviny třídy. Osobně jsem ze školy zklamaný. Ředitel školy o problému ví, tvrdí, že jej řeší, ale já tvrdím, že lže. A Z. Vrátil? Ten je hňup, kterému by učení mělo být zakázáno. Na doživotí. Přesto stále učí. To je tedy další příběh o stavu školy v Sokolově. Syn dnes už jde jinou cestou, ale pro dobro budoucích žáků této školy jsem se rozhodl podělit o svou zkušenost.„