Mizérie na ZŠ Za Alejí v Uherském Hradišti: třídní a ředitelské důtky prvňáčkům!
Tento blog bude pojednávat o kontrastu představ a reality. Nejprve představa. Hledáte školu pro své dítě a sbíráte informace o školách, které máte v dosahu. Nabízí se vám Základní škola Za Alejí v Uherském Hradišti. Vidíte, že je tu i Montessori třída. Hurá! Možná, že i ostatní učitelé musí být kvalitní, trochu tím načichnout, ale hlavně: Montessori! A navíc vedení, které má Montessori třídy ve své škole, nemůže být špatné. Pak si přečtete na webových stránkách, že škola „podněcuje žáky k všestrannému rozvíjení osobnosti, tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Vede žáky k účinné komunikaci, partnerství a spolupráci“. Paráda! Dokonce sama škola maluje obraz toho, že je jiná aprávě tohle vypočítává na samostatné stránce „V čem jsme jiní“. Dělá si sama reklamu a píše o sobě: „Tradicí se u nás staly adaptační pobyty pro budoucí prváky. Kterí probíhají 2 dny na konci měsíce srpna. Účastní se děti se svými rodiči, pedagogové, se kterými se děti budou od 1. září potkávat, vedení školy a školní psycholožka. Při různorodých aktivitách se všichni vzájemně poznávají, děti začínají spolupracovat se svými vyučujícími, vychovatelkami, mezi sebou. Rodiče se seznamují s chodem školy, přichází se svými podněty„. Ano, tímto jsou v této škole jiní než ostatní. Školní psycholožka je také něco, co jiné školy nemají. Tripartita? Škola pro demokracii? Bazén přímo ve škole? Nedivil bych se, kdyby nyní byly představy rodiče o této školou velmi příznivé.
A nyní realita. A to veselé čtení nebude. Víte jako rodič, že vaše dítě by v běžné škole nebylo úplně šťastné, tak zavoláte řediteli školy, Vratislavu Broklovi. Váháte totiž: máte své dítě do této školy zapsat? Ono samo je jako stvořené pro Montessori třídu, ale klasickou školu by zvládalo mnohem hůře. Chcete se tedy ujistit, nebude s umístěním do Montessori třídy problém? „Bez problému„, řekne ředitel: „místo bude určitě!„. Ale ono není. Že by to ředitel sliboval horem dolem kdekomu? Kapacita třídy je 24 dětí, jenomže když se odečte 17 dětí z Montessori školky a nějací sourozenci, zbývá volných míst jen několik. A nakonec se na 11 zapsaných dětí nedostalo! To nejde vysvětlit tím, že by se pan ředitel spletl. Buď je totálně nechopný nebo prostě a jednoduše vědomě lhal. Nu což. Vaše dítě to obrečí, ale zkusíte to tedy v běžné třídě. Škola má sice slibné webové stránky plné hezkých slov, ale ve výuce se nic extra neděje. I tak jste ale překvapeni, když doslova po několika týdnech přijde zpráva od třídní učitelky Jarmily Kuchařové, kde se za vulgární výrazy vyhrožuje třídními a ředitelskými důtkami. Prvňáčkům!
Za šokující zprávy, která je tu celá na snímku, vybírám některé věty třídní učitelky Jarmily Kuchařové: „Společně jsme nastavili pravidla chování ve třídě, povídali jsme si o slušném chování mezi sebou. Všechny děti ví, jak se mají či nemají chovat„.
Líný učitel: Je správné a vhodné se s dětmi o pravidlech chování bavit. To platí nejen v první třídě. Je ale naprosto mylná představa, že když se něco řekne, tak najednou všechny dětí vědí, jak se chovat a taky se tak chovají. To není něco, co se „říká“ – to je něco, co se ve třídě každodenně děje, vytváří a upevňuje. Není to záležitost příkazu, je to záležitost třídního klimatu. Učitel nemá s dětmi jenom sedět a cpát jim do hlaviček, co se nemá. Pokud nechcete, aby si žáci nadávali, měli by si mít rádi. Dobrá výuka je teambuildingová. Takže i když všechny děti snad i vědí, jak se chovat, především je třeba vytvářet prostředí, ve kterém bude takové chování přirozené. Například: nelze dětem jen říkat, aby nerušili. Je potřeba střídat činnosti, aby se podpořila aktivita žáků, která je jim vrozená. Sedět a čumět je pro děti nepřirozené.
Jarmila Kuchařová píše rodičům: „S dětmi jsme si o nevhodnosti vulgárních slov několikrát povídali a jelikož se situace nezměnila, domluvila jsem se s nimi na následujícím řešení„.
Líný učitel: Tohle je opravdu pokrytecké – tvrdit, že podobné věci jsou domluvené s dětmi. Učitelka jim vnutí své řešení a oni, jak je v jejich věku naprosto přirozené, mínění své učitelky nekriticky odsouhlasí. Byli by schopni si odsouhlasit i rákosku, kdyby je učitelka správně „vedla“. Už to vidím: „Děti, a když řeknete třikrát sprosté slovo, půjde maminka do školy podepsat důtku a vám už nadobro zůstane tahle důtka v kartě. Souhlasíte, moji prvňáčci?“ Děti: „Ano, paní učitelko! Ano! To jste výborně vymyslela, paní učitelko! Ano!“
Jarmila Kuchařová píše rodičům: „Za tři vyrčená sprostá či vulgární slova bude žákovi uděleno napomenutí třídního učitele (jedná se o dokument, který se uvádí do karty žáka a rodič jej musí přijít do školy podepsat). Pokud to nepomůže, bude udělena třídní důtka, případně důtka ředitele školy“.
Líný učitel: Tak tohle je pedagogický středověk. Ještě připomínám, že tato zpráva přišla rodičům už po prvních měsících docházky. Žáček tedy dostane důtku za to, že učitelka nezvládá ve třídě prvňáčků zachovat základní pravidla. Není totiž problém jen ve sprostých slovech – žáci ji prostě neposlouchají. Ve třídě je řev, nekázeň, děti se nerespektují. Ona sama může být i nehodnější na světě, ale k čemu to je, když se žáci k sobě nechovají dobře. V této třídě je hodně děti ze stejné třídy mateřské školky – tam ale takové problémy s vulgárními slovy nebyly. Že by to bylo školou samotnou? Že by k tomu přispívala nejen Jarmila Kuchařová, ale třeba i další učitelé této školy? Neslyší prvňáčci ta slova ve škole od jiných?
Jarmila Kuchařová píše rodičům: „S touto situací jsem seznámila i zástupkyni ředitele školy a školní psycholožku. Školní psycholožka přijde do naší třídy a bude s dětmi na této situace pracovat„.
Líný učitel: Školní psycholožka je sice ve škole luxus, ale nezamená to, že je všemocná. Jak to tak v českém školství chodí, jsou školní psychologové skvělí i mizerní. Pokud tato psycholožka o důtkách ví, a nic proti tomu nedělá, patří do té méně kompetentní skupiny. A za učitelku ve třídě nic neudělá, ta musí sama věci vzít za správny konec. To, že opatření schválila zástupkyně, už v této škole ani nepřekvapuje, že? Ale stejně vám na mysli tanou otázky: Jak to, že to, co zvládají mnozí učitelé na učňácích, nezvládá učitelka u prvňáčků? Proč musí v první třídě vyhrožovat nevídanými a antipedagogickými represemi? A co na ty hrůzostrašné tresty rodiče? Budou stále neteční jako ovce, když jde o jejich děti?
Takže jaké je poučení z tohoto případu? Vidím jich hned několik. Neveřte řediteli školy, pokud lapá ptáčka. Lže. To, že má škola hezké stránky, neznamená pro kvalitu výuky nic. To, že škola má Montessori třídy, neznamená pro kvalitu výuky nic. To, že má škola Montessori třídy, neznamená jako ukazatel kvality vedení školy nic. To, že se škola tváří jako „jiná“, neznamená, že není stejně špatná, jako ty nejhorší okolo.
P. S. Někdy se čtenáři blogu ptají: co na to ředitel? Psal jsem mu a ptal se: Víte o této situaci? Připadá Vám takové represivní řešení v pořádku? Myslíte si, že je vhodné, když v první třídě školy, která je „jiná“ (jak tvrdíte), padají takové hrozby už po prvním čtvrtletí? Jak účinné jsou podle Vás ty adaptační pobyty, pokud je pak ve třídě takové klima? Odpověděl, že „veškeré záležitosti týkající se školy řešíme s rodiči přímo“. Nic víc, neodpověděl tedy na žádnou z těchto otázek. Ptal jsem se školní psycholožky: „Jste seznámena i s těmi tresty – důtkami za tři nevhodná slova? Souhlasíte s tímto opatřením?“ Neodpověděla.