Mirka Adamcová: v Heřmánku šéfuje toxická osoba
Snažil jsem se v minulých blocích popsat toxickou a nepřátelskou atmosféru, kterou na Základní škole, gymnáziu a střední pedagogické škola Heřmánek vytváří ředitelka Mirka Adamcová. Ta se mezitím zapojila i do diskuze pod jménem „Slávka Adamcová“ a také pod svým falešným účtem „Daniela Rybová„, kde se snaží vydávat za rodiče dítěte z dané školy (ačkoliv jinde nabízí materiál ze školy k prodeji). Je krajně trapné a směšné zároveň, když své příspěvky uvádí „od vedení jsem se dozvěděla„… Aha! Tak dobře. Důležitější je, co v diskuzi popisují bývalí učitelé z té školy. Například: „V průběhu svého působení jsem byl svědkem i přímým účastníkem situací, kdy paní Adamcová vyvíjela výrazný psychický nátlak nejen na děti, ale rovněž na pedagogy a rodiče. Děti z ní měly evidentní strach – při vědomí, že se nachází v budově, okamžitě měnily své chování a projevovaly známky stresu a obav. Vůči učitelům se dlouhodobě chovala neadekvátně, křikem, nátlakem a psychickým nátěrem; v některých případech docházelo i k fyzickým incidentům.“ Nebo: „Jako bývalý učitel a asistent na prvním stupni na škole Heřmánek mám za sebou období, na které opravdu nevzpomínám rád. Chování paní ředitelky vůči zaměstnancům i dětem je pro mě šokující. Setkával jsem se s citovým vydíráním, vyhrožováním a neuvěřitelně hrubým přístupem k dětem – takovým, že se jí většina opravdu bála. Nejednou se stalo, že dítě ve třídě kvůli p. Adamcové plakalo. Po mém odchodu dokonce padaly zákazy směrem k žákům, aby se s bývalými učiteli nestýkali, „aby neměli problémy“. Atmosféra strachu tam byla naprosto reálná a člověk ji cítil každý den. Zažil jsem i neoprávněné stržení části mzdy a nahrávání telefonátu bez jakéhokoli upozornění. Celé vedení na mě působilo extrémně manipulativně a jednání paní ředitelky bych popsal jako absolutně neprofesionální. A pan Adamec? Papírový ředitel. V praxi neprosadil vůbec nic. Všechno tam vždy stálo a padalo na rozhodnutí jeho ženy.“ Rád bych pokračoval s další ukázkou každodenních excesů v této škole. Kdyby takto jednal jakýkoliv jiný pedagog na běžné škole, musel by okamžitě dostat výpověď. Jak dát výpověď ředitelce, která ovládá školu zastrašováním a agresí s hrstkou svých pochopů? 
Ilustrativní situace 6. Napsala mi žákyně: „Na školu jsem nastoupila letos v září po absolvování pohovoru a přijímacích zkoušek. Pohovor dopadl dobře, získala jsem 37 bodů ze 40, takže předpokládám, že jsem udělala dobrý dojem. Ve stejné místnosti byl i pan ředitel Adamec. Po mém příchodu odešel na chodbu, kde čekala moje máma, a začal s ní mluvit o mně, přestože mě viděl teprve podruhé (poprvé na dni otevřených dveří). Mámě řekl, že bychom si měli rozmyslet, zda je jejich škola pro mě vhodná, a soudil to podle mého vzhledu. Měla jsem piercingy a barevné vlasy. Na pohovoru mě požádali, abych si vlasy před nástupem přebarvila. Souhlasila jsem, ale odmítla jsem její požadavek, abych sundala všechny své piercingy. Řekla, že tedy stačí přebarvení vlasů. Na školu jsem se dostala a v září jsem přišla s naturální barvou vlasů. Piercingy jsem nesundala. První školní den mi byla před celou třídou sdělena povinnost piercingy sundat nebo je vyměnit za méně nápadné šperky. Druhý den jsem přišla s méně výraznými šperky, které byly označeny za „v pořádku“, takže jsem to považovala za vyřešené. Třetí den jsme jako celé gymnázium navštívili kostel. Křesťanská víra podle školy nebyla povinná. Já jsem v kostele pouze seděla, protože jsem nechtěla udělat něco nevhodného. Po návratu si mě a ještě jednu dívku s piercingy odchytila Mirka Adamcová. Bylo to poprvé, kdy jsem ji viděla. Okamžitě prohlásila, že „situaci musíme vyřešit“, a požadovala, abychom obě sundaly všechny piercingy. Druhá dívka to udělala, já ne. Řekla jsem, že jsem to už řešila, ale Adamcová chtěla mít poslední slovo a nesouhlasila s povolením ostatních učitelů. Dala pokyn třídní asistentce, aby mě odvedla do budovy základní školy Heřmánek a zakázala mi vrátit se do třídy na střední škole. Tam na mě čekala Olga Černá (headteacher gymnázia) a začala se mnou situaci znovu řešit. Chtěla jsem po nich skutečný důvod, proč musím piercingy sundat. Jediné vysvětlení, které jsem slyšela, bylo „je to ve školním řádu“. Ten byl ale změněn až v den mého nástupu; když jsem se na školu hlásila, nic takového tam nebylo. Když jsem nesouhlasila, Olga volala Adamcové a ta se připojila do konverzace. Samozřejmě nezapomněla jako první věc zmínit že “to tady vede”. Přes 40 minut mě přesvědčovaly. Když jsem odmítla, Adamcová použila výhrůžku, že zavolá rodičům. Řekla jsem, že může. Moji rodiče vědí, jak důležité pro mě je vyjadřovat se i vzhledem, a máma mi ještě předtím jasně řekla, že mi cizí lidé nesmí poroučet, co mám sundávat ze svého těla. Když ani to nezabralo, zakázala mi jet s třídou na adaptační kurz a poslala mě domů. Odešla jsem čtyři hodiny před koncem výuky. Rodičům volali až o hodinu později. Další den šli moji rodiče do školy. Paní Mirka se s nimi vůbec nesetkala a poslala místo sebe svého manžela, pana Adamce. Ten rodičům sdělil, že svůj názor nezmění a že si mám hledat jinou školu. Já ale odejít nechtěla. Už jsem si tam našla kamarádku a ostatní učitelé byli milí. Rozhodla jsem se to zkusit vyřešit sama a napsala jsem paní Mirce. V odpovědi mi mimo jiné napsala, že nemám v pátek chodit do školy. Šla jsem tam i tak. Ten den se psaly rozřazovací testy z cizích jazyků. Vedla je Adamcová. Když mě viděla, odchytla mě a zavřela do kabinetu, aby mě izolovala od výuky. Po půl hodině přišel ředitel Adamec. Místo vysvětlení mi řekl, že jsem „človíček, co toho má v životě hodně naloženo“, přestože mě znal pět dní. Pak mě začal přirovnávat k jejich loňské žákyni, která pokusila zabít učitelku a řekl že si myslí že udělám to samé. V tu chvíli jsem pochopila, že to nemá smysl řešit, vrátila jsem mu čip a odešla. Rodičům slíbili vrátit školné. Vrátili ho až po předžalobní výzvě. Dokumenty pro novou školu odeslali až poté, co jim bylo řečeno, že jinak bude postupovat právník. Podle mé zkušenosti je největší problém Mirka Adamcová. Heřmánek by jinak mohl být dobrá škola. Adamcová ale jedná svévolně a nemá problém s diskriminačním chováním. Od dalších žáků jsem slyšela, že toleruje, když učitelé před třídou šíří proruské narativy, například že Ukrajinu zničí Rusko, zatímco ve třídě sedí ukrajinské děti. Dále na škole působí učitel, o kterém se mluví v souvislosti s nevhodným chováním vůči ženám, a podle žáků to paní Adamcová ignoruje. V budově jsou toalety bez zámků a některé dveře mají prosklené okno, skrz které je vidět dovnitř.“
Líný učitel: Případ žákyně z Gymnázia Heřmánek je učebnicí toho, co se stane, když vedení školy nerozumí ani pedagogice, ani právům dětí, ani základům práce s mladými lidmi. Přečtěte si v dopisu Adamcové ten „citlivý“ přístup: „Nemám na Vás čas a neudělám si ho.“ Ten příběh není o piercingu, není o špercích, není o školním řádu. Je o mocenském selhání dospělých, kteří si pletou školu s vlastním panstvím. Nejmarkantnější je naprosté nepochopení vývojové psychologie. Mladý člověk si hledá identitu. Vzhled je jedním z nejsilnějších způsobů sebevyjádření. Škola, která reaguje zákazem, ultimátem a trestem, místo aby vedla dialog, jen ukazuje, že nerozumí tomu, co se v mladém člověku odehrává. Pedagog, který nechápe, že autenticita je pro dospívající zásadním osobnostním pilířem, ve skutečnosti nerozumí své profesi. Druhou rovinou je zneužití autority. Ve zdravé škole je moc pedagoga prostředkem: slouží k vedení, vysvětlování, ochraně. V nezdravé škole se moc stává cílem: slouží k ovládání, kontrole a trestání. Tady vidíme přesně tento druhý případ. Nejsou tu argumenty, není tu pedagogické zdůvodnění, není tu snaha o porozumění – je tu jen věta „já to tady vedu“, která je tragickým přiznáním, že argumenty došly. Psychologicky je situace dívky krystalicky jasná: mladý člověk stojí před dvojicí dospělých, kteří ho nevedou, ale tlačí. A tlak ve škole nikdy nevede k růstu, vede k úzkosti, vzpouře nebo rezignaci. Používání manipulace, izolace, výhrůžek a školních trestů jako nátlakového nástroje je nejen profesionálním selháním – je to i ohrožení psychického bezpečí žáka. Pedagog, který izoluje dítě od výuky, aby ho „zlomil“, jedná mimo rámec profese. Do toho vstupuje ještě jedna rovina – školní kultura. Kvalitu školy neurčuje budova ani učebnice, ale způsob, jakým škola zachází s nejslabším člověkem v místnosti. A zde je zacházení jasné: pokud neustoupíš, nejsi vítaný. Pokud nejsi poslušný, nepatříš sem. Pokud neodpovídáš našim estetickým představám, hledej jinou školu. Takto se nechová vzdělávací instituce, ale uzavřená skupina, která zaměňuje konformitu za hodnotu. Sekta. Z profesního hlediska je nejděsivější přirovnání žákyně k osobě, která se pokusila zavraždit učitelku. To je naprosto nepřípustné. Učitel nesmí nikdy přikládat dítěti identitu nebezpečného člověka, obzvlášť bez nejmenšího důvodu. To není pedagogika, to je psychologické násilí, které může mít pro mladého člověka dlouhodobé důsledky. A pak je tu rovina systémová: školní řád měněný podle potřeby konkrétní situace, pravidla aplikovaná selektivně, neexistence bezpečného prostředí, tolerance nevhodných výroků, ignorování stížností žáků. To všechno jsou znaky toxické kultury řízení, kde osobní moc vedení stojí výš než práva a potřeby dětí. A proto je důležité říct, že věc není složitá. Nejde o piercingy. Nejde o školní řád. Jde o to, že vedení školy selhalo v základních principech profesní etiky, porušilo hranice, které mají chránit děti, a místo vedení poskytlo demonstraci moci. A vždy platí: Když škola bojuje proti dětem místo za ně, přestává být školou.
Proto posílám podnět České školní inspekci: Obracím se na Vás jako autor a publicista, který se dlouhodobě věnuje vzdělávání, pedagogické praxi a ochraně práv žáků. Obdržel jsem detailní popis zkušenosti žákyně Základní školy a gymnázia Heřmánek Praha, který obsahuje celou řadu skutečností nasvědčujících tomu, že ve škole mohlo dojít k porušení školského zákona, k překročení pravomocí pedagogických pracovníků a k závažnému zásahu do práv žáka. Nejsem účastníkem řízení ani právním zástupcem rodiny, ale vzhledem k povaze a závažnosti popsaných praktik považuji za svou povinnost upozornit Českou školní inspekci, aby věc prošetřila v rámci své kontrolní pravomoci. Přikládám popis příběhu a právní analýzu částí, které se jeví jako problematické.
I. Rovný přístup ke vzdělávání a zákaz diskriminace
Možné porušení:
– § 2 odst. 1 písm. a), c) školského zákona
– čl. 3 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod
– § 21 odst. 1 písm. a) školského zákona
Důvodné podezření: Hodnocení vhodnosti uchazečky podle vzhledu (piercingy, barva vlasů) a doporučení změny vzhledu před přijetím představují diskriminační jednání bez pedagogického či bezpečnostního důvodu. Škola nesmí podmiňovat přijetí či studium žádnou „normou vzhledu“, pokud nejde o jednotné uniformy nebo bezpečnostní požadavky, což zde nebylo naplněno.
II. Školní řád – retroaktivita, účelovost, věcná nepřiměřenost
Možné porušení:
– § 30 odst. 1 školského zákona
– § 30 odst. 3 školského zákona
– § 30 odst. 4 školského zákona
Důvodné podezření: Školní řád byl změněn až v den nástupu žákyně. Pokud nová pravidla o piercingech neexistovala při přijímacím řízení, jejich dodatečné zavedení a okamžité vymáhání je v rozporu s povinností školy zveřejnit řád předem a zajistit možnost seznámení žáků a rodičů.
III. Nezákonné omezování přístupu ke vzdělávání
Možné porušení:
– § 22 odst. 1 písm. a) školského zákona
– § 31 odst. 2 školského zákona
– čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Důvodné podezření: Žákyně byla opakovaně izolována mimo výuku (odvedena do jiné budovy, zavřena do kabinetu, vykázána z tříd). Omezení účasti na výuce je přípustné pouze z důvodu bezprostředního ohrožení zdraví nebo bezpečnosti. Piercingy takovým důvodem nejsou. Odepření účasti na adaptačním kurzu je rovněž svévolné a bez zákonného základu.
IV. Nevhodné, ponižující a nepedagogické jednání pedagogických pracovníků
Možné porušení:
– § 2 odst. 1 písm. a), e) školského zákona
– § 21 odst. 1 písm. d) školského zákona
– profesní standardy pedagogických pracovníků
– povinnost chránit dítě před psychickým násilím
Důvodné podezření: Ředitel Adamec přirovnal žákyni k osobě, která spáchala násilný čin. Takové jednání může být považováno za ponižující zacházení. Působí zastrašujícím dojmem a je zcela neslučitelné s rolí pedagogického pracovníka.
V. Nátlak, výhrůžky, manipulace a zneužití autority
Možné porušení:
– § 29 odst. 1 školského zákona (povinnost zajistit bezpečné prostředí)
– § 21 odst. 1 písm. d) (právo na ochranu osobnosti a důstojnosti)
Důvodné podezření: Způsob, jakým byla žákyně opakovaně přesvědčována, izolována, zastrašována a nucena ke změně vzhledu, vykazuje znaky psychického nátlaku. Argument „já to tady vedu“ není pedagogickým prostředkem, ale zneužitím autority.
VI. Předčasné posílání domů bez informování rodičů
Možné porušení:
– § 22 odst. 3 školského zákona
– zákon o sociálně-právní ochraně dětí (bezpečnost dítěte mimo školu)
Důvodné podezření: Škola odeslala nezletilou žákyni domů bez předchozího kontaktu s rodiči. To je bezpečnostní pochybení a ohrožení dítěte.
VII. Nedodržení povinností v komunikaci s rodiči
Možné porušení:
– § 21 odst. 1 písm. b) školského zákona (informování rodičů)
Rodičům nebyly sděleny informace včas, některé byly sděleny zkresleně, a škola neumožnila setkání s osobou, která rozhodovala (Adamcová).
VIII. Podezření na tolerování nevhodného či extremistického obsahu
Možné porušení:
– § 29 odst. 1 (bezpečné, tolerantní prostředí)
– rámce bezpečné školy, metodických pokynů MŠMT
Svědectví popisuje toleranci proruských narativů před ukrajinskými žáky. Pokud je toto pravdivé, jde o selhání dohledu a vytváření nevhodného, potenciálně nebezpečného klimatu.
IX. Shrnutí
Z popsaných skutečností vyplývá důvodné podezření na: opakované porušení školského zákona, nepřiměřené zásahy do osobnostních práv žákyně, nezákonné omezování přístupu ke vzdělávání, nevhodné jednání vedení školy, nedostatečné zajištění bezpečného prostředí. V souhrnu jde o závažná pochybení, která odůvodňují provedení inspekční kontroly na škole.
Předchozí texty:
Mirka Adamcová ve škole Heřmánek: víme, kde je problém