Mirka Adamcová: prý „geniální pedagogika“, ale ve skutečnosti k dětem nepřátelské jednání

V minulých textech jsem se věnoval incidentům na  Základní škole, gymnáziu a střední pedagogické škola Heřmánek, kde se v hlavní roli předvedla vrchní agresorka, ředitelka Mirka Adamcová, manželka ředitele Petra Adamce. Oba se zapojují do diskuze v mé FB skupině Líný učitel. Různě tam mlží, lžou, dojímají se a obviňují mě z toho, že nejednám „respektujícím způsobem“. To je obzvláště vtipné, když zvláště Adamcová nerespektuje nikoho, kromě své vlastní osoby. Také mě zvou k návštěvě. Ano, rád přijdu (třeba kdykoliv v týdnu 26. – 27. ledna nebo jindy), ale za splnění několika podmínek: po škole mě nebude doprovázet nikdo z dvojice Adamec / Adamcová, budu moci hovořit volně se žáky o přestávkách, navštívím zejména pedagogickou školu a gymnázium a žákům budu moci rozdat dotazníky měření klimatu, které si sám po vyplnění vyberu. Adamec ani Adamcová vůbec nepochopili, že problém je jinde: kdyby v nějaké škole udělal pedagog DESETINU toho, co Adamcová, musel by nutně dostat výpověď (a v některých případech čelit žalobě). Řádění Adamcové bohužel něco jako součást školního života, strach a psychické týrání žáků je na denním pořádku a prorostlo do toxického klimatu. Adamcová k tomu každý jeden den přidá něco jedu.

Ilustrativní situace 7. „Napsala mi bývalá učitelka té školy: Měli jsme povinný Montessori kurz a otevřela se tam nějaká diskuze ohledně dresscode. Adamcová začala před všemi tvrdit, že ženy, co mají obarvené vlasy, make-up, tetování, piercing, jakékoli úpravy nebo udělané nehty si říkají o znásilnění a že se nemůžou divit, když je někdo někde přepadne, když jsou takto vyzývavé. Totéž mi řekly studentky z gymnázia, že jim tohle Adamcová tvrdí. Jedna studentka mi vyprávěla, že přišla v tílku a paní Adamcová ji seřvala, že až ji někdo v metru přepadne bude se divit a může si za to sama. Totéž tvrdila matce studentky, která se proti tomu ohradila. Od té doby studentka vždy nosila mikinu. Pamatuji si, že bylo kolem 30 stupňů a zeptala jsem se jí: proč má mikinu? Odpověděla, že pro případ, kdyby přišla Adamcová.“

Líný učitel: To je hodně „respektující“ přístup, že? Samozřejmě, že jde o velmi nebezpečný nesmysl, zvláště na půdě gymnázia, který přenáší odpovědnost za sexuální násilí z pachatele na oběť („ženy si o znásilnění říkají“ kvůli vzhledu) a spojují vzhled s údajným „pozváním“ k útoku. To je jádro tzv. victim-blamingu a v pedagogickém prostředí jde o extrémně škodlivé sdělení, protože normalizuje násilí, oslabuje bezpečí žákyň a může odrazovat od vyhledání pomoci. Zároveň nejde jen o jednorázovou „nešťastnou větu“, jde o mnohokrát šířený názor Adamcové. Tím se výpověď jeví jako „vzorec chování“ – ideologicky podložený způsob, jakým je dresscode prosazován pomocí strachu. Druhá rovina je dopad na klima a práva žáků: vynucování „slušnosti“ skrze hrozbu znásilnění je zneužití moci, které může být pro žákyně traumatizující a dlouhodobě formuje jejich chování. Příběh s mikinou při 30 °C je silný indikátor toho, že žákyně upravila své chování ne kvůli dobrovolnému přesvědčení, ale kvůli anticipaci ponižování či napadání – tedy že se ve škole necítila bezpečně. Výpověď také naznačuje, že tlak nebyl namířen pouze na studentky, ale i na rodiče (konflikt s matkou, která se ohradila), což ukazuje, že šlo o opakovanou praxi, nikoli izolovaný incident. Tohle je u hlupáků ve školství nebezpečné – jejich pitomosti ovlivňují jednání svěřených osob.

Několik zdrojů potvrdilo, že skupina lidí kolem Adamcové se chová jako sektáři kolem tyrana. Takový učitel Heřmánku Pavel Pernica napsal do diskuze: „Nesouhlasím s tvrzením, že Mirka Adamcová nerozumí pedagogice. Z lidí, které znám, patří k těm, kteří jí rozumí nejlépe. Právě její geniální pedagogika je jedním z důvodů, proč na této škole učím…“ Je normální, že toto napíše učitel? Geniální? Rozumí nejlépe? Prosím jen všechny, aby zvážili, že kolega Pernica mohl být držen o hladu, týrán, omezen na svobodě a nebo ohrožován zbraní, protože to vše jsou věci, které Adamcová pedagogům Heřmánku dělá – a to není nadsázka, myslím to zcela vážně. Nebo patří Pernica mezi ty „charaktery“, kteří do zadnice svého šéfa lezou až po polobotky. Ale taky to možná ukazuje ten sektářský brainwashing, panující ve škole. Maminka v diskuzi k tomu připsala: „Na škole v přírodě během nácviku písní s panem učitelem Pernicou vlítla paní Adamcová mezi děti, řvala na ně, jedním chlapečkem z druhé třídy po nějakém nevinném dotazu smýkla a dovlekla ho plačícího za dveře. Po tomto výstupu, kdy malé děti stály jako opatřené, plakala i dcera Adamcové. A pan učitel Pernica se za klavírem postavil a řekl: „Tak tohle je už moc!“ To jen k té geniální pedagogice. A také názor rodiče: „Pane Pernica, z  té “geniální pedagogiky” paní Adamcovy jste si odnesl řvaní na děti. Já na vašich hudebkách byla a nekázeň ve třídě jste řešil křikem. A rodiče s vámi nejsou spokojení dle toho co čtu.“

A hodně z Adamcové „geniální pedagogiky“ ukazuje ilustrativní situace 8, popsaná žákyní: „Měli jsme ve třídě společné setkání, kde měl každý říct svůj názor. Během diskuze Adamcová zveřejnila citlivé informace o psychické diagnóze jedné spolužačky před celou třídou. Přišlo mi to nevhodné, proto jsem slušně uvedla, že takové informace by se neměly sdílet veřejně. V ten moment na mě Adamcová začala zvýšeným hlasem reagovat. Přidala se i druhá učitelka. V důsledku stresu jsem dostala panickou ataku – nemohla jsem mluvit ani dýchat. Adamcová však na mě nadále křičela a požadovala číslo na moji maminku, místo aby mi poskytla pomoc nebo přivolala odbornou pomoc. Odešla jsem, abych se nadechla. Později mi bylo zakázáno jít na oběd a bylo mi řečeno, že pokud nebudu poslouchat, dostanu fyzický trest. Znovu jsem plakala a odešla jsem do jiné místnosti, kde ke mně přišla jiná učitelka a byla milá. Následně jsem byla zavolána k třídnímu učiteli. Adamcová se tam chovala velmi agresivně, vyhrožovala mi vyhazovem a ředitelskou důtkou, přestože jsem se celou dobu chovala slušně a neudělala jsem nic nevhodného. Opakovaně tvrdila, že jsem drzá a arogantní, i když jsem pouze vyjádřila názor. V důsledku stresu jsem dostala další panickou ataku. Vyšla jsem ven z budovy, kde jsem na chvíli zkolabovala a nemohla jsem dýchat. Ostatní učitelé se ptali, zda mají volat záchranku, ale Adamcová jim to zakázala. Toto nebylo poprvé – už dříve, když byla přivolána záchranka, mě stáhla zpět do budovy, aby to „nevypadalo špatně“. Na závěr mi bylo řečeno, že pokud se jí neomluvím, nebudu moci odejít domů. Musela jsem se omluvit, i když jsem nevěděla, za co. Maminka pak musela poslat omluvenku, aby mě učitelka pustila domů. Celá situace byla psychicky i fyzicky náročná, opakovaně mi byla odmítnuta potřebná pomoc, bylo mi vyhrožováno a byla jsem vystavena nátlaku. Po těchto událostech nám ještě začaly chodit zprávy od školy. Tón zpráv byl nepříjemný, nátlakový a vzbuzoval další stres. V některých zprávách bylo naznačeno, že jsem se chovala špatně a objevovaly se tam výčitky, i když jsem se celou dobu snažila chovat slušně. Tyto zprávy působily na mě i na rodinu jako pokračující nátlak.“

Líný učitel: Svědectví popisuje situaci, která z psychologického hlediska odpovídá „spouštěči“ a následné eskalaci stresové reakce u žákyně: nejprve dojde k veřejnému odhalení citlivé informace o psychické diagnóze spolužačky (narušení bezpečí skupiny a pocitu kontroly), poté k ostré autoritativní konfrontaci při slušně vyjádřené námitce. V takovém kontextu je panická ataka očekávatelnou reakcí na kombinaci studu, ohrožení, ztráty jistoty a pocitu bezmoci. Důležité je, že dospělá autorita na signály akutní krize nereaguje uklidněním, regulací a podporou, ale zvyšuje tlak (křik, požadavek na telefon, pokračující konfrontace), čímž se aktivuje „bludný kruh paniky“: zrychlené dýchání, neschopnost mluvit, pocit dušení a následná katastrofická interpretace tělesných pocitů. Když je navíc žákyni opakovaně odepřena pomoc a je bráněno přivolání odborné pomoci, přidává se silný prvek naučené bezmoci a ztráty důvěry v bezpečí školy. Opakované ataky v jednom dni pak ukazují na přetížení regulačních kapacit: organismus zůstává „v alarmu“, stačí menší podnět (další konfrontace) a reakce se znovu rozjede.

Pedagogicky jde o ukázku vysoce nefunkční práce s autoritou, komunikací a klimatem: veřejné sdílení diagnózy porušuje princip důvěrnosti a bezpečného prostředí, bez něhož nemůže probíhat otevřená diskuse ani kvalitní učení. Následné tresty a hrozby (zákaz oběda, výhrůžka fyzickým trestem, vyhazov, důtka, zadržení ve škole do omluvy) představují donucovací disciplínu, která se neopírá o pravidla a výchovný smysl, ale o zastrašení a ponížení. Takové jednání typicky vede k „poslušnosti ze strachu“: žák se přestane ozývat, začne se vyhýbat situacím (mikina, odchod z prostoru, minimalizace viditelnosti), zvyšuje se somatizace a úzkost, roste riziko školní averze a dlouhodobé nedůvěry k dospělým ve škole. Z hlediska řízení třídy je zásadní i „modelování“: spolužáci se učí, že vyjádření názoru je nebezpečné, že pomoc v krizi není samozřejmá a že reputace instituce má přednost před zdravím dítěte. Nátlakové zprávy po incidentu pak fungují jako pokračování mocenské kontroly i mimo školu, čímž se stres reaktivuje a udržuje; pedagogicky to narušuje partnerství s rodinou a psychologicky prodlužuje stav ohrožení, místo aby došlo k uzavření události, obnově bezpečí a reparaci vztahů. Adamcová se ukazuje jako toxická osoba, která je schopná opakované a bezdůvodné agrese vůči dítěti a je dokonce schopna narušovat i bezpečí domova dítěte. Opravdu „geniální pedagogika“, pane Pernico. Jenomže už za hranicí týrání svěřené osoby. Adamcová patří za mříže (vězení nebo psychiatrické léčebny), ne aby řídila školu a přibližovala se k dětem.