Mirka Adamcová ze ZŠ Heřmánek: popis případu, za který by měla skončit u soudu
Na Základní škole, gymnáziu a střední pedagogické škola Heřmánek působí skoro ředitelka Mirka Adamcová, která týrá žáky a úmyslně vyvolává strach u rodičů i pedagogů. Je potřeba ale také napsat, že v jejím psychotickém řádění ji pomáhá manžel a ředitel školy Petr Adamec a banda nohsledů, kteří si nezaslouží označení učitelé. Jak řekla chůva z pohádky Pyšná princezna: „Kdo zlu neodporuje, sám ho podporuje“. To, co se může stát každému, kdo má dítě v Heřmánku, popisuje jeden z rodičů.
Ilustrativní situace 8. „Dcera přešla na tuto školu do 9. třídy z jedné nejmenované státní Základní školy. Hledala jsem variantu, kde bude v klidu a netlačí se na výkon, pracuje se s dětmi citlivě a spravedlivě a bude mít klidnější prostředí na náročnou přípravu na přijímačky. Školu mi doporučila jedna má studentka, která tam dříve chodila se slovy: „Tam je to v pohodě, jen pozor na Adamcovou, té se vyhýbejte, té se bojí i klika u dveří. Ale ona tam moc není, tak v klidu.“ U pohovoru byla paní Machová, na stránkách školy Heřmánek mají učitelé svůj profil a u této paní byl jednu dobu medailonek, kde se popisovalo, že je bývalá alkoholička. Na konci pohovoru se ukázala ve dveřích Adamcová, takové monstrum s velmi přísným pohledem. Smlouvu sice chtěli zaplatit ihned během týdne, ale potvrzení o přijetí a podepsanou smlouvu jsem dostala až na začátku prosince a to až po dlouhém urgování. Chaos. V průběhu roku dcera zažívala strachy vždy v den, kdy byla ve škole Adamcová. Všichni se chovali jinak, schovávali se před ní, oblékali se jinak, holky na sebe natahovaly velké svetry nebo mikiny, aby neviděla, že mají tílka nebo trička na tělo, to bylo zakázáno. Adamcová dokázala z maličkosti vyvolat takový humbuk, že pak holky brečely hodiny na WC. Je zajímavé, že se to týkalo většinou holek. Že by nějaký komplex? Děti věděly, že Adamcové se musí podlézat a stále se na ni usmívat, jinak to schytají. Taková byla školní kultura. Jednou si také Adamcová zavolala dceru do kabinetu a začala mě mé dceři pomlouvat. Že jsem špatná učitelka a že to slyšela od samotných studentů. To snad ani není pravda, říkala jsem si, to jako vážně může takhle hluboko klesnout? Tady se mě dcera asi poprvé v té době zastala. Věděla, že si to vymýšlí, protože mé studenty zná a říkají ji, jak mě mají rádi, jaký mám k nim přístup. Nastala doba, kdy měli studenti jet na Erasmus. Dceru jsem přihlásila. V rámci přihlášení obdržela má dcera smlouvu, jejíž obsah: nesouhlasil s informacemi, které škola prezentovala, obsahoval chybné údaje (např. destinace Island místo původně uvedeného Řecka), ukládal podmínky, o nichž nebyl rodič informován, odkazoval na harmonogram, který ale nebyl předložen! Vše, co bylo ve smlouvě psáno, bylo jinak, než říkali. Například, že si studenti jídlo platí sami, že podpisem souhlasím se všemi body této smlouvy, že znám celý itinerář a harmonogram cesty, nevěděla jsem absolutně zatím nic a čekala stále na další info, ani to, že se podílíme na letence. Napsala jsem do školy zprávu, že informace jsou úplně jiné a prosím o opravu smlouvy. Adamcová na mě ihned začala útočit, že pokud jim nevěřím, tak má dcera nikam nepojede, že potřebuje, aby ji rodiče absolutně věřili, že má přece dlouhé zkušenosti. Nenechala si vysvětlit, že to není o nedůvěře, ale o faktech a že já ručím podpisem za správnost informací, dle smlouvy. Na upozornění reagovala paní Adamcová osočováním a tvrzením, že „nedůvěřuji škole“. Později se ukázalo, že smlouva byla zaslána omylem z předchozího roku! Mnozí rodiče to ale podepsali a ani to nečetli.
Měly jsme kvůli tomu velmi nepříjemný telefonický hovor, kde Adamcová na mě stále útočila, skákala mi do řeči a měla potřebu stále dokola opakovat, že jsem asi paranoidní, že dělám problémy své dceři, že bych se měla nad sebou zamyslet, že ji mám oslovovat Paní ředitelko a podobně… Po tomto hovoru si následující den opět zavolala mou dceru do své kanceláře a tam na ni řvala, co si to ta máma dovoluje! DOSLOVA JI ŘEKLA, AŤ SI TU MÁMU DOMA ZKROTÍ. Má dcera dostala panické ataky, následoval pláč a úprk na WC, kde probrečela několik vyučovacích hodin. To jsou ty nebezpečné intriky, které Adamcová, Černá, Dudykotová a Machová, její pohůnci, jak jste to správně napsal, aplikují na děti i rodiče společně s ní. Pokaždé, když se něco takového řešilo, tak má dcera druhý den nešla do školy. Bála se, že si ji Adamcová opět zavolá do kanceláře a že zase bude mít probrečený stresující den. Adamcová žádala vysvětlení. Tak jsem ji popravdě napsala, že má dcera je po každém jejím útoku v její kanceláři z toho psychicky oslabená. Že má na vše svědky ze strany spolužáků, ale i učitelů. Několikrát jsem Adamcovou žádala o osobní schůzku, nikdy k ní však nedošlo, vždy mé apely ignorovala. Ona si dovolí na děti primo osobně, ale na dospělé si dovolí pouze u klávesnice nebo po telefonu. Jednu dobu, to se přiznám, jsem dceři ani nevěřila to, co mi říkala o škole. Když vám několik dospělých ze školy (a navíc pedagogů) stále tvrdí opak toho než dcera, nalomí vás to, začnete pochybovat. Byl na ni vyvíjen postupný nátlak, který měl za účel postavit mou dceru do opozice vůči mně. Dcera tomu postupně více a více věřila. Manipulovala s ní nejen Adamcová, stejně jednala i Dudykotová. Ztrácela jsem dceru, tu milou a citlivou duši, jen díky manipulacím ze strany Adamcové. Dceři začalo dělat dobře, že je v roli oběti ve škole, že ji tam Adamcová lituje, co to má za mámu a že se nediví, že je její máma sama (samoživitelka).
Jednou ve škole dcera řekla, že jsme se ráno pohádaly a že jsem ji plácla po zádech, Adamcová to začala ihned vyšetřovat, chtěla po dceři fotky, důkazy a udělala z toho, že dceru týrám. Hodilo se jí to v tu chvíli do krámu. Já jsem v ten den čekala na dceru, která ještě nepřišla domů. Když jsem koukala opakovaně na hodinky, sama mi volala. Brečela, zajíkala se, že se moc omlouvá, ale že je na policii. Prosila mě, ať přijedu, že má šílený strach, že to nechtěla a nevěděla, co tím způsobí, ale že Adamcová pořád na ni tlačila a tlačila, že to prý je týrání a že Adamcová musí zakročit. Dcera řekla, že ji konečně dovolili mi zavolat. Já měla málem infarkt. Před odvozem na policii drželi dceru po zbytek vyučování v nějaké místnosti, oddělené od ostatních studentů. Už se ani nemohla účastnit výuky. Drželi ji tam jako kriminálníka, jako nějaké rukojmí! Ředitel Adamec ji po skončení školy, kdy už měla jet domů, naložil do SVÉHO osobního auta a odvezl ji na kriminálku. V té době ji bylo 14 let. Nikdo mě o ničem neinformoval. Až o hodinu později volala dcera. Jela jsme tam jako o život. Musela jsem čekat odděleně od dcery na prošetření policií až do doby, než přijel pán z OSPDu. Tu hodinu jsem nesměla s dcerou mluvit a musela jsem čekat venku. Bylo to velmi náročné, dehonestující a vyčerpávající. Policie a zástupce OSPOD situaci pochopili a žádné týrání mé dcery neshledali. Dcera traumatizovaná, já stigmatizovaná.
Tímto mimořádně závažným chováním, necitlivým nepedagogickým přístupem a extrémně neadekvátním postupem porušila škola hned několik zásadních prav mé dcery, zejména osobní svobody, kdy neměla jinou moznost, než místo cesty domu nasednout Adamcovi do auta a vůbec nevěděla kam jede, mé právo na informovanost matky, porušení osobni bezpečnosti – já nedala Adamcovi povoleni vozit mou dceru jeho osobním autem po Praze. Toto nepřijatelné zacházení vyústilo v týdenní úzkosti mé dcery a dodnes chodíme na terapie. Druhý den Adamec všem studentům ve škole osobně oznámil, že dcera byla zjištěna jako týraná a že možná už vůbec nepřijde do školy. Tuto lež napsali veřejně do Edupage, všem studentům, rodičům, učitelům. Toto představuje pravděpodobné porušení GDPR i povinné mlčenlivosti. Adamcová dokáže narušit a poznamenat ty nejcitlivější vztahy, a to matka s dospívající dcerou, které se buduji velmi opatrně a dlouhodobě. Byla to ta nejšílenější zkušenost, kterou jsem kdy měla. Byla jsem připravena podat trestní oznámení, podat podnět na školní inspekci a na ministerstvo školství. Dala jsem za právníky nemalé peníze, ale nakonec jsme se s dcerou domluvily, že to necháme být. Protože by to znamenalo, že by si při vyšetřovaní vším musela projit znovu, zažít ten stress znovu, a hlavně se zase vidět s Adamcovou. A to nechceme ani jedna. (Konec citace)
Líný učitel: Text představuje ucelené a dlouhodobé svědectví o selhání školního prostředí, které se neprojevuje jednorázovým excesem, ale systematickým vytvářením klimatu strachu, nejistoty a podřízenosti. Výpověď popisuje autoritářskou školní kulturu, v níž je moc soustředěna do rukou konkrétní osoby, jejíž přítomnost vyvolává u žáků anticipační úzkost, změny chování a snahu vyhnout se pozornosti. Pedagogické působení zde není zaměřeno na podporu, bezpečí a rozvoj, ale na kontrolu, disciplinaci a podřízení, přičemž zásahy se disproporčně dotýkají dívek. Takové prostředí je v rozporu se základními principy moderní pedagogiky i s požadavky na bezpečné školní klima. Zvlášť závažným rysem popsané situace je opakované přenášení konfliktu mezi dospělými na dítě. Dcera je systematicky vtahována do sporů mezi školou a rodičem, izolována, vystavována nátlaku a využívána jako prostředník či nástroj moci. Popisované praktiky odpovídají manipulativnímu jednání včetně gaslightingu: zpochybňování reality, obracení odpovědnosti na rodiče a postupné narušování důvěry mezi matkou a dcerou. Výsledkem je nejen psychická újma dítěte, ale i destabilizace rodinného vztahu, což je z pedagogického hlediska zcela nepřijatelné. Vrcholným selháním je postup školy při řešení účelově vymyšleného podezření na týrání dítěte. Z popisu vyplývá neadekvátní, necitlivý a nezákonný postup: izolace dítěte od výuky, jeho zadržení ve škole, odvoz osobním vozem zaměstnance školy bez souhlasu zákonného zástupce, neinformování rodiče a následné veřejné šíření nepravdivé informace o výsledku „šetření“. Tento postup vedl k sekundární viktimizaci dítěte i stigmatizaci matky, přestože policejní orgány ani OSPOD žádné týrání neshledaly. Z pedagogického i institucionálního hlediska jde o záměrné ignorování ochranné role školy, ba jde o pravý opak: to škola vytváří toxické, nebezpečné a poškozující situace. V tomto případě byly porušeny tyto zákony a normy:
Školský zákon (zákon č. 561/2004 Sb.)
§ 21 odst. 1 písm. b) – právo žáka na ochranu před jakoukoli formou násilí, ponižování a psychického nátlaku
§ 22 odst. 1 – povinnost školy zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví žáků
§ 30 odst. 1 – povinnost školy vytvářet podmínky pro bezpečné školní prostředí
Listina základních práv a svobod
čl. 7 odst. 1 – nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
čl. 8 odst. 1 – osobní svoboda (zadržení dítěte bez zákonného důvodu)
čl. 10 odst. 2 – ochrana lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti
Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.)
§ 81 a násl. – ochrana osobnosti
§ 858 a násl. – rodičovská odpovědnost (zásah do práv zákonného zástupce)
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zákon č. 359/1999 Sb.)
§ 6 – povinnost postupovat v nejlepším zájmu dítěte
§ 10 – povinnost přiměřenosti zásahu při podezření na ohrožení dítěte
GDPR / zákon č. 110/2019 Sb.
čl. 5 GDPR – zásady zpracování osobních údajů (pravdivost, minimalizace)
čl. 6 GDPR – zákonnost zpracování
neoprávněné zveřejnění informace o údajném týrání dítěte třetím osobám
Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) – v rovině možného posouzení
§ 171 – omezování osobní svobody (v krajním výkladu)
§ 184 – pomluva (šíření nepravdivé informace o týrání)
Popis tohoto případu posílám na ČŠI k tomu předešlému.
Předchozí texty:
Mirka Adamcová ve škole Heřmánek: víme, kde je problém
Mirka Adamcová: v Heřmánku šéfuje toxická osoba
Mirka Adamcová: prý „geniální pedagogika“, ale ve skutečnosti k dětem nepřátelské jednání