Líný fyzikář píše Línému učiteli
Napsal mi kolega, velmi nadějný Líný fyzikář: „V červenci jsi mi poskytl bezplatnou online konzultaci s tím, že cena za tvůj čas bude můj čas strávený nad tím, že ti napíšu, jak jsem byl úspěšný na startu mé učitelské kariéry, kterou jsem se rozhodl pojmout v duchu tvé filozofie. Během půl roku v roli asistenta pedagoga jsem měl možnost vidět všechny učitele všech předmětů na druhém stupni naší školy. Byla to pro mě velká zkušenost v tom, že jsem si ujasnil, jak učit rozhodně nechci. Při hledání smysluplné cesty jsem narazil na nějaké tvé články a později jsem si přečetl i pár tvých knih. Rozhodl jsem se, že přesně takhle chci učit. V hlavě se mi rodil zhruba nějaký plán, co a jak učit, jak hodnotit atd. Velkou výzvou pro mě bylo (a stále je), jak se vypořádám s naším nabubřelým ŠVP, jehož „konkretizované výstupy“ rozhodně plnit nechci. Zaměřil jsem se pouze na výstupy z RVP a způsoby, jak je budu realizovat. Protože těch výstupů není ve fyzice na druhém stupni mnoho, rozhodl jsem se zbytek „volného“ času naplnit smysluplnými aktivitami, které budou žáky vychovávat, rozvíjet… a budou se týkat fyziky. V září jsem s tímto odhodláním vykročil do školního roku. V úvodních hodinách jsem žákům osvětlil, jak chci učit, jaká mám pravidla, za co a jak je budu hodnotit atd. Přijali to s nadšením. Později ale nadšení opadlo, protože se v elektronické žákovské neobjevovaly z fyziky žádné známky a žáci si stěžovali, že nevědí, jak na tom jsou (bez ohledu na pravidelnou zpětnou vazbu). Na prvních rodičovských schůzkách jsem musel svůj systém hodnocení vysvětlovat i zmateným rodičům. Většina rodičů můj přístup ocenila a podpořila, ale mnozí žáci jsou stále zmatení a nerozumí tomu. Nechápou, proč v ostatních předmětech dostávají pravidelně několikrát měsíčně známky 1-5 do elektronické žákovské a u mě ne. Podlehl jsem tlaku a po dohodě se žáky jsem přistoupil k jedné souhrnné známce do EŽK vždy na konci měsíce. Tato známka je souhrnem dílčích hodnocení, které si vedu v oblasti 1. práce v hodině, 2. znalosti a dovednosti, 3. přístup k předmětu (který zahrnuje i dodržování pravidel a termínů) a sebehodnocení. Tento kompromis zatím funguje, uvidíme do budoucna.“
Líný učitel: Prvně díky za zpětnou vazbu a důvěru v myšlenky Líného učitele. Tento tvůj souhrnný systém hodnocení je určitě více ilustrativní, než cokoliv jiného. Bylo by ještě lepší, kdybys těm žákům psal třeba jednou za dva měsíce všechny tři známky za všechny ty kritéria. Ať tak nebo onak, tohle se blíží více výsledné známce, než přihlouplé průměrování známek za testy a zkoušení. Ale neboj se posilovat žáky i hodnocením za dílčí projekty a aktivity, to jsou také známky, i když nemusí být v EŽK. Neboj se dávat jedničky za splněné úkoly. To může být velmi účinné, zejména u žáků, kteří jinde na jedničky nedosáhnou. Diferencované úkoly umožní zažít úspěch komukoliv ve třídě – ale ten úspěch by někdy měl být i jednička, zejména pokud jsi ve škole, kde známky padají. Učitel, který používá podporující hodnocení, by měl mít víc známek (samozřejmě žádné špatné) než učitel, který známkuje klasicky testy a zkoušení. Co potom píše do elektronické žákovské učitel, je druhá věc – tam je souhrnné hodnocení dobrá volba.
Líný fyzikář: „Další velkou výzvou pro mě bylo a stále je učit bez frontální výuky a prezentací. Snažím se hodiny naplnit moderními metodami tak, aby většinu času pracovali, mluvili, ukazovali… žáci a ne já. Příprava na takové hodiny je pro mě velmi náročná a konzumuje zatím většinu mého volného času. Při realizaci tohoto stylu výuky jsem hned od počátku narazil na dva problémy. Prvním bylo, že žáci nabyli dojmu, že fyzika bude „volnější“ předmět, který je možné vypustit (není zde bezprostřední hrozba špatných známek nebo poznámek jako v ostatních předmětech). Druhým poznatkem pro mě bylo, že žákům mé hodiny svým obsahem ne zcela vyhovují. Dle zpětné vazby od některých sdílnějších z nich je to díky tomu, že „musí“ v hodině pracovat, přemýšlet…., což při běžné výkladové hodině dělat nemusí, když zrovna nechtějí. Narazil jsem také na to, že žáci po mě vyžadují konkrétní zápis do sešitu (co přesně si mají zapisovat, co se mají učit…). Co žáky myslím překvapilo v pozitivním smyslu byl můj partnerský a rovnocenný přístup k nim. Myslím, že většina z nich to oceňuje. Za svůj osobní úspěch považuji, že tímto přístupem se mi podařilo významně změnit chování žáků, kteří byli v minulém roce téměř nezvladatelní.“
Líný učitel: Tady vidím nějaké rezervy. Rozdělím tedy své poznámky do bodů.
1) Je potřeba pracovat efektivně s vlastním časem. Nesnaž se za každou cenu hodiny přeplnit učivem, upřednostňuj činnost. Neboj se hodinu naplnit třeba jen jednou technikou. Když děláš například myšlenkovou mapu, s prezentací a vzájemným hodnocením celou vyučovací hodinu smysluplně zaplní a příprava na ni je v podstatě nulová. Opakovaně používej práci s textem, tam je třeba jen vybrat dobrý text, což netrvá dlouho. Vymysli dobrý úkol třeba jen na jednou větou. Když znáš dobře metodu, často už nepotřebuješ dlouhou přípravu a také se často ta příprava děje jen v tvé hlavě, takže využiješ i jinak nevyužitý čas. Samozřejmě, začínáš, takže nemáš ještě praxi s mnoha metodami. Ale často se mi stalo, že zlepšení bylo viditelné už druhou hodinu s touž metodou. Vyzkoušel jsem ji v 8.A, tam byla z mé strany zvládnutá slušně, ale už druhý den v 8.B fungovala na výbornou. Začínej s neznámou v metodou v dobré třídě, pak ji vyzkoušej v té, která pracuje o něco hůře.
2) Fyzika možná žákům připadá jako volný předmět, když v něm napadají špatné známky. Ale nepodceňuj hodnocení na konci každé hodiny. Pokud se činnost hodnotí a žáci za úspěšné splnění úkolu dostanou jedničku (technikou „jednička nebo nic“), nebudou mít pocit, že je to možné „vypustit“. Budou úspěšní, jen pokud budou pracovat a naopak – jak by to mohli jen tak vypustit, když je v hodnocení v pololetí a na konci roku jedním z důležitých kritérií „aktivita v hodině“? To znamená, že o aktivitě nebo neaktivitě bys měl mít záznamy. Upozorni je na to, bez práce nejsou koláče ani ve fyzice. Jak by to mohli vypustit, když produkt jejich práce na konci hodiny hodnotí celá třída? Udělej si čas na hodnocení kvality práce v každé hodině a zpětnou vazbu. To, že nepadají špatné známky, neznamená, že učitel není důsledný a nemá páky na lenost a lajdáctví.
3) To, že píšeš o „některých sdílnějších žácích“ trochu napovídá, že si nebereš potřebnou zpětnou vazbu od všech žáků. Určitě si připomeň techniky a nástroje na zpětnou vazbu od žáků z Letní školy Líného učitele nebo je najdeš v knize „Líný učitel: vše o školním hodnocení„. Chceme znát názor všech žáků, nejen těch sdílnějších.
4) Když žáci chtějí „konkrétní zápis do sešitu, co přesně si mají zapisovat, co se mají učit“, zřejmě ještě nepochopili, že tohle u tvých testů nebudou potřebovat. Nemají se učit ze sešitu! Ale nenech jejich sešity zplanět. Ať se naučí je využívat pro zápisy z aktivit, pokusů, ať do nich vlepují texty od tebe, ať do nich kreslí srovnávací tabulky a Y grafy. Také u testů a pracovních listů je nauč, že úkoly v nich nejsou na šprtání, ale na využití hlavy.
6) Partnerský přístup je ten jediný správný! Ale (což jistě víš) to neznamená nedůslednost, přehlížení nedodržování pravidel a podobně. To, že se ti daří zlepšovat a měnit chování žáků je důkaz, že jsi na dobré cestě.
Líný fyzikář: „Co se týče vedení školy, v něm cítím velkou podporu. Naše ředitelka je pokroková, ale stále ji ovládá převažující názor rodičů na tradiční výuku. Hospitaci jsem měl od začátku roku už 4x, ale když vím, co se sleduje a hodnotí, není problém se na to připravit. Zápis do třídnice snese také ledasco. Kdybych ti měl napsat, co je pro mě nejobtížnější, tak to zřejmě bude aplikace metod z moderní didaktiky do praxe. Narážím v průběhu roku na řadu témat, která jsou poměrně teoreticky obtížná (zejména elektrodynamika v 9.) a když se cíleně vyhýbám výkladu, dává mi to fakt zabrat. Zejména, když většinu metod neznám a zkouším je poprvé (a poprvé se s nimi zpravidla potkávají i žáci). Další věc, kterou cítím, že příliš nemám zmáklou a mám velké pochyby, že vůbec kdy budu mít je individuální přístup k žákům. V počtu 186 dětí prostě nejsem schopen si je jednotlivě pamatovat všechny. Teď jsem ve stádiu, že si pamatuji tak asi polovinu, výrazné osobnosti, nadané, zlobiče… průměrní žáci mi proklouzávají mezi prsty.“
Líný učitel: Za to vedení školy jsem rád, není to samozřejmost. Názor rodičů není dogma nebo rozkaz, ale přesně naopak – to učitelé by měli rodiče učit, co to je kvalitní výuka. Často dochází k nedorozumění, co je to vlastně individuální přístup. To, co píšeš, je samozřejmé a pochopitelné. Ale individuální přístup ve výuce neznamená výborně znát všechny žáky ve třídě, ale dávat takové úkoly a zadání, které individuální přístup žákům umožní! To se týká i hodnocení. Nejde tedy o znalost žáků jako o to, aby individuální přístup mohli mít ke své práci a řešení úkolů. To se jistě nepovede ve všech typech práce. Někdy je cenné i to, že všichni dělají na stejném zadání. Pak se individuální přístup ukazuje v podpoře různých řešení – a tomu, že to nemusí mít „podle učitele“. A nemusím snad ani psát, že právě tyto způsoby práce ti pak i umožní žáky lépe poznat. Pokud potřebuješ žákům něco vysvětlit, instruktáž před úkolem je v pořádku. Vyprávění (tedy storytelling) o významných fyzicích nebo toho, jak se třeba rodily důležité objevy je také OK. Ale tyhle monology učitele musí zapadat do didakticky pestré výuky, ne převládat. Musí být podkladem pro další úkoly v hodině, tedy jsou jen libretem, zdrojem motivace a netrvají nijak dlouho. Ale pokud bys chtěl elektrodynamiku vykládat, bylo by pořád mnohem lepší najít o tom text a metodou čtení s porozuměním zjistit, kdo a jak mu porozuměl. Ale pozor – pořád je třeba se držet očekávaných výstupů. Hodně z nich je v tomto tématu praktických: „sestavit podle schématu elektrický obvod„, „využívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet…“, „zapojí správně…“ a podobně, což nahrává využití činnosti žáků. Nezapleť se do bludných myšlenek, že aby žák pracoval s elektrickým obvodem, musí se k tomu našprtat horu teoretické fyziky.
Líný fyzikář: „Uvidíme příští rok, chystám si už řadu změn, které chci udělat ve své práci, ale je to pro mě opravdu běh na dlouhou trať. Co vím jistě, že se chci držet principů líného učitele, minimalizovat výklad a dát maximální prostor žákům k jejich práci. Jsem rád, že jsem hned na začátku mé učitelské kariéry natrefil na tvé myšlenky, které mi dávají smysl a vděčný za tvůj čas k osobní konzultaci, která mi významně pomohla a podpořila. I když není vše tak růžové jako na tvých seminářích a v praxi narážím na spoustu „aplikačních“ problémů, jsem přesvědčen že tohle je ta správná cesta.“
Líný učitel: Mé „růžové“ semináře mají ukázat principy, kterým pak každý učitel dodá svou individualitu, svůj obsah a postupy, které se mu osvědčily. Čím více tak pracuje, tím lépe se mu daří, protože třídy se naučí tento způsob práce. Tobě se to daří dobře. Děláš chyby? Ty přece k učení patří. Když se ty budeš správně chovat k chybám žáků, oni se budou chovat správně k tvým chybám. Že to je běh na dlouhou trať, to je jasné. Ale ty jako učitel na ní běžíš společně se žáky, neutíkáš před nimi ani neběžíš svou cestou.