Paradoxy ze zdrávky: výuka, státní maturita, život a smrt pacientů…

Jeden z mých nedávných seminářů se odehrál na střední zdravotní škole. V mnohém potvrdil, ale v mnohém zase rozbil některé představy, které byste mohli o této škole mít. Netvrdím, že moje poznatky budou platné pro všechny školy, připravující zdravotníky u nás. Ale rozhodně mě přiměly k několika myšlenkám, o které se chci podělit.

  • Přestože šlo o sobotní akci, jejichž konec byl avizován v 16 hodin a která byla dobrovolná (!), čekala mě plná učebna pedagogů, odhadem ¾ sborovny. I středoškolští učitelé ukázali chuť se vzdělávat, poznat nové metody a didaktické postupy a probrat některé problémy. Klobouk dolů!
  • Pokud byste měli označit některou školu jako připravující pro praxi, musela by vás zdravka napadnout na prvním místě. Přesto právě v ní mnoho učitelů realizuje výuku tím nejméně praktickým způsobem: powerpointovou prezentací a výkladem. Je něco vůbec praxi vzdálenějšího?
  • Rozesmálo mě, že jsem opět slyšel imaginární příklad na obhajobu znalostí, který se týkal sestřičky zabíjející pacienta. Protože něco neznala zpaměti, zabila pacienta! Ale mnoho učitelů zde nenapadne, že právě tyto pacienty vlastně svěřují nespolehlivému domácímu učení svých žákyň, namísto aby si znalost důležitých poznatků pohlídali efektivnějšími metodami.
  • Mimochodem, podobné příklady slyším i na gymnáziích. Například: „Kdo byste chtěl, aby vás operoval? Jedničkář nebo trojkař?“ Ovšem to nic není proti příkladu: „Kdo byste chtěl, aby pilotoval vaše letadlo? Jedničkář nebo trojkař?“ Takže zabít pacienta je maličkostí proti katastrofě letadla, milé kolegyně za zdrávky. Odpověď na podobné málo smysluplné situace je ale jasná: ať mé letadlo hlavně řídí ten, kdo dostal praktický výcvik, ne ten, komu jen promítali poznatky pomocí powerpointové prezentace, kterou se pak měl doma naučit!
  • Stejné je to se situací, kterou mně přednesla jedna kolegyně na posouzení. Musí prý učit množství poznatků frontálně, aby jí žákyně „neudělaly na chirurgii chaos.“ Ale „chaos na chirurgii“ není věci našprtaných nebo nenašprtaných poznatků, ale způsobu myšlení. Pokud budeme žáky učit dogmaticky, nikdy se z nich nestanou myslící bytosti. Ale pokud během výuky budou ve všech předmětech řešit úkoly, pracovat metodami problémového vyučování, učit se strukturovat své myšlení – pak nebude chaos ani v jejich hlavách, ani „na chirurgii“.
  • Vhodný způsob výuky samozřejmě patří nejen ke zdravotním sestřičkám. Ale když už jsme v myšlenkách u nich, představme si tuhle střední školu v lednu, před pololetním vysvědčením. Je to stejné jako na gymnáziích a dalších školách: testy, testy, testy, uzavírají se známky. Pokud se budoucí zdravotní sestřičky učí poznatky, jejichž neznalost „může pacienta zabít“, děje se tak nejhorším možným způsobem. Protože jsou schovány v nánosu zbytečností všech možných předmětů. Letopočty, básnická díla, fyzikální definice, mluvnice anglického jazyka a jména psychologů se motají do poznatků somatologie, imunologie a epidemiologie. Tyhle všechny a mnoho jiných je vyžadováno se stejnou naléhavostí a důležitostí. Takže jak vlastně žákyně pozná, že jedny poznatky rozhodují o životě a smrti, zatímco jiné jsou jen školometské hlouposti?
  • Podobné zamyšlení mi poskytlo používané hodnocení, které se zase neliší od jiných středních škol: testy, čtvrtletky, zkoušení u tabule přináší známky, včetně čtyřek a pětek. O podporujícím hodnocení tu nikdo z učitelů neslyšel. Mnoho žákyň bude rádo, až se za nimi zavřou dveře školy, kde si příliš často na úspěch nesáhly. Jenomže zrovna zdravotnictví je obor, kde je celoživotní vzdělávání nutné! S jakou chutí k němu budou přistupovat žákyně, pro které byla výuka a její výsledky jen sérií neúspěchů? Právě díky tradiční klasifikaci, která odměňuje jen ty největší šprty v úzkém spektru činností, které lze pojmenovat: „nauč se to ze sešitu nebo učebnice a napiš to do písemky“. Což je něco, co se zaručeně v reálné nemocnici nedělá.
  • Mimochodem, práce klasický způsob hodnocení, včetně onoho zhůvěřilého průměrování známek, tuhle školu přivedlo v konkrétním případě do úzkých. Jedna žákyně nemá téměř žádnou účast ve výuce, neplní požadavky předmětu – pouze přichází tu a tam na písemky, které napíše ve kvalitě, které ji zabezpečí i závěrečnou známku na konci roku. Projde do dalšího ročníků a směje se, jak na to vyzrála. Ano, ovšem kdyby škola hodnotila žáky ne podle průměru známek – ale kriteriálním hodnocením, odpovídajícím profilu absolventa, mohli by učitelé v každém jednom předmětu jasně doložit, která kriteria žákyně nesplnila a její sabotáž ji zarazit. A navíc by takové hodnocení odpovídalo i RVP / ŠVP a kompetenčnímu vzdělávání, což je pravý opak průměrování známek.

Platí tedy to, co všude, ale u zdravotních sestřiček velmi: náročnost jejich praxe a důležitost jejich povolání je přece důvodem, aby jejich výuka a příprava byla co nejkvalitnější! A rozhodně to nemůže být alibistická výmluva pro to, abychom je učili tím nejhorším a nejméně efektivním způsobem: výkladem a zářícími projektory ve třídách. Ve škole, kde jsem lektoroval, si to naštěstí mnozí učitelé uvědomují a celý seminář se vedl v pozitivním duchu. Ale i zde jsou učitelé, kteří nechtějí, neumějí nebo se nezajímají. To je škoda zejména pro jejich žáky.

P.S. Závěrečnou pasáž věnuji státní maturitě. Zatím není matematika povinná, takže ze 150 zdravotních sestřiček / maturantek si ji zvolilo k maturitě 5 (pět)! To dává smysl, rozhodně je pro tento obor anglický jazyk mnohem užitečnější, nejen z důvodů pozdějšího sebevzdělávání. Těch pět žákyň, co půjdou do matematiky, je schopno plnit matematické úkoly, pokud jsou jim předloženy po částech, zhruba na úrovni trojky. Ale když pracují na dlouhých a náročných matematických testech typu maturita, každá z nich selhává. Vypadá to bledě a ve škole horečně přemýšlejí, jak jim pomoci. Dovedete si představit, kdyby muselo matematickou maturitou projít všech 155 žákyň? To by byl totální masakr. O kolik pracovitých, šikovných a motivovaných sestřiček bychom přišli?! Tohle si ti pitomci, co se povinné maturity z matematiky zastávají, asi neuvědomují. Přál bych jim, aby do takové školy přišli, a vysvětlili učitelům a žákyním, v jakém směru je matematika na maturitní úrovni pro zdravotní sestřičky užitečná. Protože mnoha z nich by povinná maturita z matematiky zabránila jejich vysněnou profesi dělat. Na to bychom doplatili všichni, včetně samotných zaslepených elitářů.

P. S.  Můžeme předpokládat, že zdravotnické obory jsou před povinnou maturitou z matematiky v bezpečí? Nyní jsou sice v návrzích zdravotnické, sociální a umělecké obory vyjmuty, ale ocitoval bych tu šéfku Cermatu Kleňhovou, podle které matematika patří mezi „základní gramotnosti, které by měl mít každý absolvent střední školy.“ Rozumím dobře slovu „každý“? Je tedy dobré mít se na pozoru….