Začal jsem učit 2 aneb Začátečník vrací úder!

Nedávno jsem využil vtipnou a milou FB místnost „Začal jsem učit“ k vytvoření několika rad, které jsem nazval: „Začal jsem učit. Ok, ale dělej to správně!“ A hned na začátek musím opravit svůj „bulvární“ titulek. Kolega „začátečník“, kterého nyní už přejmenuji na Pavla, mi kolegiálně odpověděl. Píše například: „S ohledem na na délku své praxe se skutečně nepovažuji za odborníka a pořád se mám co učit, přesto si myslím, že mi v textu až zbytečně často nasazujete psí hlavu. Vážně nejsem takový „školomet a didaktický morous“, ale chápu, že i vy jste pro vypointování textu užil podobného druhu umělecké zkratky a neberu si to osobně„.  Ano, přesně tak. A kolega Pavel na konci svého rozsáhlého textu  uvádí: „Celý tenhle dopis jsem vlastně sepsal kvůli jediné otázce a ocením, když mě aspoň navedete směrem, kterým bych mohl odpověď hledat: Svůj mindset už jsem změnil, jak mám teď změnit mindset svých žáků?“ A to je přesně to, co bych rád nyní udělal.  Jednoduché by bylo napsat: přečtěte si „Líného učitele„, ale rád bych nyní (jako Líný učitel) odpověděl konkrétněji.  A půjdu na to právě podle dopisu.

Kolega Pavel píše: Souhlasím s vámi v tom, že ve 21. století nemá škola vypadat jako přednáška – biflování – zkoušení – přednáška – (…), narážím ale na několik problémů: – psaní testů a zápisů: nejsem jediným učitelem, se kterým se žáci za svůj život setkali, a nedaří se mi rozbíjet jejich prekoncepty o tom, jak má výuka vypadat. Oni jsou prostě zvyklí, že do sešitu se píše to, co učitel napsal na tabuli a pokud nevytvořím klasický zápis, opakovaně si o něj říkají. Mnohem víc se mi líbí koncept sešitu jako pracovního prostoru, který žák využívá podle svého uvážení (a občanská výchova k tomu vyloženě svádí), od září jsem ale nebyl schopný to šesťáky naučit.

Fishbone diagram

Líný učitel: Vlastně všechny ty otázky jsou znakem nedůsledného postoje, kterému osobně říkám „Zmatené dobro„. Učitel ví, co nechce dělat, ale není si tak úplně jistý, co vlastně dělat jinak. Začněme tedy změnou chápání sešitu. Jsme na druhém stupni, tedy psaní do sešitu je už zcela v kompetenci žáků. Například v Dějepisu nazveme sešit „Zápisníkem historika“ a bude žákům sloužit právě a jen jako právě takový zápisník u aktivit. Kontroluje učitel takový zápisník? Pouze v případě, pokud chce od žáků například namalování „Fishbone diagramu“ a kontroluje, zda ho žáci tvoří správně. Ale žádné klasické „zápisy“ se nekonají! Ze sešitu se totiž doma neučí, se zápisníkem se pracuje jen v hodinách.

Kolega Pavel píše: „Nevím, jak docílit toho, aby žáci přijali za své to, že výuka nemusí naplňovat popisované schéma, a přesto zůstává výukou. Zkrátka aby mi po skončení hodiny, na které simulovali zasedání obecního zastupitelstva neřekli, že se nic nedělalo, protože z toho nemají zápis v sešitě. Proto se snažím najít nějaký kompromis a na konci hodiny vždy na tabuli v několika bodech shrnu, co považuji za důležité (a někdy u toho měním barvy písma). … „Přesto, že víc známek rozdám za práci v hodině než za testy, se mě žáci často ptají, kdy se bude test psát, případně proč se nepsal.“

Stará dobrá SWOT analýza

Líný učitel: To, co popisujete, je jen znak nedostatku víry v moderní způsoby vyučování. Samozřejmě, že žáci poptávají zápis v sešitě, když potom píší testy s otázkami! Nejde o to, zda je víc známek z práce v hodině a méně z testů, jde o to testy vůbec nepsat! Žákům je pak třeba zábavnou formou neustále potvrzovat, že je učíte to nejdůležitější pro jejich budoucnost: týmově pracovat, vzájemně se učit, číst s porozuměním, analyzovat mapy, interpretovat texty a podobně – a to zjistit formou písemky nejde. Ovšem dokážete to zábavněji, právě prací v hodině a plněním jiných typů úkolů. Ale tyto činnosti musíte hodnotit! A protože z těchto úkolů padají jen skvělé známky, protože žáci rádi dělají, co je baví –  ani je nenapadne ptát se po známkách jiných!

Kolega Pavel píše: „S tím souvisí i ta poznámka o funkci prezidenta. Zadání neznělo „opište si do sešitu stranu XY,“ ale „v učebnici najdete náplň práce prezidenta republiky, vyberte z uvedených bodů ten, který považujete za nejdůležitější a ten si poznačte.“

Vennovy diagramy

Líný učitel: To mi přijde skoro stejné jako „opiš ze sešitu funkce prezidenta“, rozhodně stejně nezábavné. Nejsem proti práci s učebnicí (mimochodem, právě novou a revoluční učebnici pro Občanskou výchovu tvořím), ale pokud žák dělá podobnou činnost, je to v podstatě opět frontální výuka. Jistě jste pak s uvedenou „nejdůležitější“ činností, kterou si žáci poznamenali, naložili nějak zábavněji!

Kolega Pavel píše: Podobné to bylo i se zmiňovanými Slavníkovci. Na jejich vyvraždění jsem ilustroval, že středověká politika byla jiná než ta dnešní, protože dnes se již vražda jako prostředek politického boje nepoužívá. Stejně tak otázka v testu nezněla „kde a kdy byli povražděni Slavníkovci“, ale žák tam tu odpověď napsal tak nějak nad rámec.

Líný učitel: Nechci polemizovat s „dnes se již vražda jako prostředek politického boje nepoužívá“, ale mám obavy, že se mýlíte. Atentáty jsou přece i dnes každodenní záležitostí, u nás však naštěstí létají na prezidenta jenom rajčata. Ale jde mi hlavně o to, že když učitel napíše, že „na jejich vyvraždění jsem ilustroval“, znamená to většinou výklad. To je nejméně efektivní způsob výuky, to víme oba. Tak se mu tedy vyhýbejte!

Tomu říkám mapa, kterou lze analyzovat a interpretovat!

Kolega Pavel píše: „Kontext otázky o Slavníkovcích jsem snad uvedl, zde jsme mířil na očekávané výstupy „Vysvětlí vývoj Velké Moravy a českého státu“ a „Ilustruje postavení jednotlivých vrstev středověké společnosti“.

Líný učitel: Ok, ale zkuste zvážit, jestli to je ta správná realizace výstupů. Nejlepší je využít téma k naučení a posílení nějakého myšlenkového nástroje. Tedy OV  „Žák objasní situaci Velkomoravské říše a vnitřní vývoj českého státu a postavení těchto státních útvarů v evropských souvislostech“ by bylo dobré využít historickou mapu celé Evropy a žák by interpretoval například posun hranic v nějakém časovém období s vysvětlením, jakým způsobem se tyto hranice měnily.  Tyto poznatky byl nabyl čtením odborně populárního textu pomocí techniky „klíčových slov„. OV  „ilustruje postavení jednotlivých vrstev středověké společnosti“ mě napadlo realizovat formou „Vennových diagramů„. Byla by to skupinová práce, na okrajových bublin budou žáci psát to, co měli jednotlivé vrstvy odlišné, do průsečíků to, co měli společné. Například všichni měli společnou „víru v boha“. Ale kdo měl „pěstování plodin“? Jen „pracující“ a „duchovenstvo“. Ale všichni duchovní pracovali? Atd. Bylo by také zajímavé tvořit „SWOT analýzu“ jednotlivých vrstev nebo dělat storytelling „Jeden den nevolníka“, „Jeden den mnicha“, „Jeden den šlechtice“ apod. Nezapomeňte: neučíme se učivo, ale prostřednictvím učiva se učíme myslet a pracovat! Učivo je pohon, ale motor je ta aktivita, tedy práce.

Celá Evropa! A taková malá Velká Morava 😀

Kolega Pavel píše: Odpověď o Masarykově studánce nebyla v testu („Kdy byla založena Masarykova studánka?“), ale byla to součást samostatné práce na téma „co bys ve své obci ukázal turistovi?“ (Jsme spádovou školou pro okolní obce, proto má podobná aktivita dle mého smysl, protože při prezentacích se žáci dozví něco o svém blízkém okolí).

Líný učitel: Skvělé! To dává perfektní smysl.

Kolega Pavel píše: K poslednímu bodu vašeho textu bych chtěl dodat, že k testu o Africe měli žáci k dispozici atlas, a v ŠVP  mají očekávaný výstup „orientuje se na politické mapě kontinentu“, kterýžto je dle mého soudu ověřován právě zmiňovanou otázkou.

Líný učitel: Jistě, pokud mají žáci atlas a vy jim do zadání například uložíte: „napiš jméno afrického státu, který je nejvíce na jihu“, je to v pořádku.  Ale proč by pak žáci od sebe opisovali? Odpověď se nabízí sama: aby nedostali špatnou známku. Tedy se ptám: vy jim dáváte z testu špatné známky? Vy je trestáte snížením známky za chyby, kterých se dopouštějí? Nad otázkou hodnocení se zamyslete, protože to je osa aktivit. I sebelepší metoda selhává, jestliže je její hodnocení nevhodné!

Kolega Pavel mi píše: „Rád bych svou výuku zlepšil a cením si každého podnětu, který mi k tomu pomůže. Nejsem ale schopný žákům jednoznačně vysvětlit, že existuje i jiná výuka, než „za komančů“, která je ale stejně hodnotná, proto se tak nějak plácám na didaktickém území nikoho.“ Přesně tak! A tahle nedůslednost mate vás i žáky. Některé věci nejdou dělat „na půl cesty“, protože jeden krok popírá druhý. Odevzdejte se cele dobré výuce a věci se vyjasní a vyčistí. Podstatně rozšiřte své portfolio metod, prací posilujte dovednosti a softskilly, posilujícím způsobem je hodnoťte a tím zlepšíte klima ve své třídě – minimálně ubudou ty zpátečnické otázky nebohých žáků „proč jsme si nepsali do sešitu?“ nebo proč „nepíšeme test“?! Na to sice existuje jednoduchá odpověď: protože kvalitní výuka už vypadá jinak!, ale tu musí žáci především zažít na vlastní kůži.

1 thought on “Začal jsem učit 2 aneb Začátečník vrací úder!”

  1. Pingback:Začal jsem učit. Ok, ale dělej to správně! – ROBERT ČAPEK

Comments are closed.