Tablety, notebooky, mobily: nedělejme z žáků debily

Vždy když se v zahraničí objeví něco, co vrací vzdělávání o deset let zpátky, hned se i u nás najdou osoby, které se zaradují a požadují to také. Kdyby se (řekněme) v Turecku začala používat rákoska, určitě by získala mnoho příznivců i u nás. Stejně tak zákaz mobilních telefonů, které vyhlásila Francie a který bude platit pro děti od 3 do 15 let. Od nového školního roku nesmí francouzští školáci používat mobilní telefony a tablety po dobu celého vyučování, během přestávek i pauzy na oběd (!). Mohou si svůj telefon do školy přinést, ale musí ho odevzdat svému učiteli, který jim ho po skončení dne opět vrátí. Když podobné nařízení realizovali v Polsku, pomstychtiví rodiče vedli své děti k tomu, aby jejich děti žádaly o telefonát rodičům v kanceláři školy, kde se vytvářely fronty, paralyzující činnost školní kanceláře. To je sice žertovné, ale méně vtipné je to, že se okamžitě ozvaly hlasy, které totéž požadují u nás. Ať již politici, tak rádoby odborníci se ozývají, včetně opravdu hloupého textu jakéhosi Pavla Kotyzy, který na naši planetu spadl v Austrálii. Titulek překvapivě nemyslí sarkasticky. Jeho myšlenka: „Pamatujete na to, jak jsme opisovali do sešitů vše, co učitel napsal na tabuli. Kombinace vizuálního vjemu spojená s psaním, motorickým pohybem a mnohdy doprovázená mluveným výkladem učitele. Dokonalá metoda pro získání, zpracování a následné zapamatování předávané informace“ – to je doslova didaktická bída, spojená s ignorancí moderní edukace. K zákazu se však hlásí i další školy, například PORG, ale ten nikdy nebyl hájemstvím dobrého vzdělávání.

Některé aspekty zákazu mobilních telefonů u nás neznáme
Ministerstvo školství se na to tentokrát dívá rozumně
Zásady BOYD
Rozumný hlas. Text Petra Chaluše „Macron se mýlí. Mobily a tablety mohou být ve výuce užitečné“

 

 

 

Na argumentaci francouzských zákonodárců i jejich českých nohshledů je viditelné, že se již nezdůvodnňuje zdravotními důsledky, ale jde výhradně o sociální rozměr: závislost na internetu (respektive virtuálním světě) a kyberšikana.  Také díky tomu se nazývá onen zákon ve Francii „detoxikační“.  Podobný postoj jev ovšem nesprávný z mnoha pohledů: z hlediska osobních práv, bezpečnosti, vlastní volby trávení volného času  nebo zásahu do osobního vlastnictví.

Jako učiteli mi vadí dvě věci mnohem více: 1) naprosto se ignorují velmi bohaté možnosti zapojení tabletů a mobilních telefonů do výuky, 2) školy by měly záležitost s mobilními telefony využít k posílení dovednosti žáků vytvářet a dodržovat pravidla a nést za to odpovědnost. O využitelnosti k výuce nejsou žádné pochybnosti a množství edukačních aplikací je také mimo diskuzi. Také to, že využití techniky patří k základním soft skillům moderního člověka. Tedy první bod je nad slunce jasnější a jeho ignorování ukazuje u nositele negativních názorů jen didaktickou nevybavenost.

Druhý bod je snad ještě smutnější. Školy mají svá ŠVP plná keců o svobodném vzdělávání, zapojení žáka a jeho podílu a učitelé v těchto školách by vše řešili jenom samými zákazy? Což takhle učit žáky, že se svobodu přichází i odpovědnost? Proč bychom s nimi nestanovili společná pravidla, za která by jednotlivé třídy (potažmo žáci sami) ručily? Jak je to v zásadách BOYD: věříme jim a respektujeme žáky. A tento respekt by se měl ukazovat v každodenní činnosti učitele. Ne jenom verbálně, ale i prakticky. Jsem pro sankce při porušení pravidel – ale jedině těch, které jsou dohodnuty se žáky. A kterým předchází jasná komunikace. Dohoda zněla: nikoho bez jeho vědomí a souhlasu nefotit a nezveřejňovat snímek na FB. Porušil jsi pravidlo? Trest byl stanoven takto… Dohoda zněla: poslouchat písničky z mobilu jen se sluchátky – ale ne v hodině. Porušil jsi pravidlo? Víš, co bude následovat… Ale základem je udělat ve třídě onu dohodu!

P.S. Myslím, že další motiv k zákazu, je vyvolán strachem učitelů z toho, že jejich výuka bude nahrávána. Jen ať se mizerní učitelé bojí! Dobrý učitel se bát nemusí, ale kdo by ze žáků co nahrával, když jsou zaměstnáni zajímavou činností 🙂