Sotolářova debilizace? Ne, jen názorová eskalace

Zdeněk Sotolář napsal legrační paskvil s názvem „Debilizace ve školství povede k debilizaci vzdělávání“. To je ovšem, pokud si vypůjčím slovník toho pomýleného pána, debilita. Opravím ho hned na začátku: ona neprobíhá debilizace, ale názorová eskalace. A sám Sotolář se na ní nemalou měrou podílí. A neprobíhá ve vzdělávání, nýbrž v malém rybníčku učitelských sociálních sítí a pedagogických webů. Učitelé a ředitelé mají svých starostí dost, školství se valí na základě jiného paliva, psi štěkají a karavana jde dál. Ve školách se počítá jen reálná práce.

Jde totiž o to, že ve vzdělávání se k téměř k jakémukoliv tématu vydělují dvě nesmiřitelné strany. Jiné oblasti to takto vyhrocené nemají, ale český pedagogický rybníček ano. Ať je téma jakékoliv, vždy jsou tu dva názory. Ty kompromisní jsou vzácné jako rozumné slovo v Sotolářově textu. Na první pohled vypadá logicky, že vždy jsou tu různá řešení, pro a proti, a tedy i rozdílné názory. Ale ve vzdělávání mají tyto střety konotace jiné. Na straně jedné jsou ti, kdo chtějí vzdělávání u nás zkvalitnit a mají mnoho idejí, projektů, a snaží se o změny praktickou činností. Ti druzí jsou zastánci starých pořádků, regulování seshora, kontroly státu nade vším, nesmyslného testování, rákosky v rukou učitele, nejkonzervativnější výuky, elitářství a zašlapávání neúspěšných žáků do země. Nic nedělají, jen brblají, plivají, nadávají a útočí na vše, čemu nerozumějí nebo co neodpovídá totalitní výuce. Na diskuzní fóra píšou názory typu: „dětem umetáme cestičky až příliš…ale zase je to kšeft pro psychology, etopedy“ nebo „dokud budou vznikat nové a nové hovnoškoly, nic se nezmění“ nebo píší o „kultu, jehož hlavou je dítě a které posílá všechny letité učitele a vychovatele do pekla“. Jejich modlou jsou staré pořádky, jak bez ostychu přiznávají: „Musím říci, že školství v předlistopadové době stálo na pevných základech, které nám Západ záviděl. Přijížděly k nám delegace z vyspělých zemí, aby se inspirovaly v zemi J. A. Komenského“ nebo „kdyby naše školství uvázlo v minulosti, byli bychom na tom lépe!“ Jakoukoliv jinou výuku, než frontální odmítají: „Rozbít tradiční způsoby výuky? Přesně o to se snaží všechny ty neziskovky a jejich aktivisté. protože se tím dá hodně získat. Hlavně peníze od Soroše.“ A tihle zpátečníci bez nápadů vždy přesně vyjmenují své nepřítele: „Mezi tu chátru počítám některé z veřejných a soukromých peněz dotované „přátele angažovaného učení“, některé tvůrce a prosazovatele RVP, inkluze po česku, Hejného metody, některé „kontextology“ atd. Ta aktivistická chátra nadělala zejména z některých základních škol chatrče, ze kterých utíkají učitelé i děti.“

Ano, pro tyto zpozdilce jsou slova jako: neziskovka, expert, analýza, lektor, inovace, svoboda dětí, alternativa, autonomie školy a další doslova červeným hadrem. Sotolář věci pojmenoval, ale nevidí les. Je mu proto srsti, že někdo jako lektor „objíždí zemi, aby své poznatky dál a dál rozséval“. Jenže co mají „rozsévat“ jeho milí zastánci frontální výuky? Vážení učitelé, učte jako v roce 1981! Kdo by jim o takový seminář ve školách stál? Sotolář nadává, že oni „jsou pravidelně zváni do médií“, ale pro média jsou atraktivní lidé s vizí, s nápady a dobrou praxí! Mají tam snad pozvat Sotoláře, aby blekotal o „debilizaci“? Píše o tom, že se oni „houfují se do spolků a přisávají se na tučné dotace“, ale kdo vlastně? Já znám jen jeden spolek – a to je ta falešná Pedagogická komora. Její „prezident“, Radek Sárközi se „přisál“ na dotaci 15 120 805 Kč. To on je tedy tím, kdo vzdělávání u nás „debilizuje“? Pravda je taková: Sotolář a další nemají školám co poskytnout, proto nebudou nikdy „rozsévající“ lektoři a nemají co nabídnout ani laické nebo odborné veřejnosti – a jejich účast v médiích tedy nemá žádný smysl. A rádi by se i „přisáli“, ale co by zvládli pro školství udělat?

A protože se v tom malém rybníčku pohybují řádově jen desítky diskutérů, můžete se vsadit, že u jakéhokoliv tématu se objeví známá jména. Můžete si být i jistí, čemu budou nadávat. Dva „bohemisté“ v žoldu Cermatu budou jazykem dlaždičů napadat všechny odpůrce státní maturity. Tři jedové báby fúrie s mentalitou vězeňských dozorkyň by zase neúspěšným žákům nejraději sekaly hlavy, neboť si prý mají zvykat životní neúspěchy. Ekonomický ťulpas rozvíjí své pedagogické poučky, které by umořily osla. Mizerní učitelé házejí svou nekompetentnost na žáky a rodiče. A někteří z nich tvrdí hezky po sotolářsku, že Kartous „je ukázkovým příkladem diletanta“. Ale to všechno jen ze skrytu své anonymity, pod kterou se velká část těchto nenávistníků skrývá. Pro mě jsou však diletanti oni, navíc zbabělí. Bojuje se nefér: létají nadávky, objevují se osobní útoky, mažou se komentáře. Teď by bylo velmi lehké nazvat Zdeňa Sotoláře debilem a tak mu vrátit ten jeho přehnaný příměr. Ale on debilem není, jenom mu uniká to hlavní. Napsal na jednom ze svých blogů: „Znepřátelené jsou oborové spolky (AČ vs. SUČJL), profesní spolky (PK vs. UP) i školské weby (Česká škola vs. Pedagogické info). Jsme uměle rozdělováni na učitele konzervativní, moderní nebo alternativní. Dokonce i na učitele líné. Opakovaně je zpochybňováno pedagogické vzdělání. Sváří se kvalifikovaní a nekvalifikovaní.“ V tom rozdělení se jistě nemýlí.

Pravda je ovšem ta, že to rozdělení není umělé. Velmi často je to boj kvality a nekvality, pokroku a starých pořádků, svobody a donucování, dobré pedagogiky a pedagogiky výkladově zaprděné. A já vím, co budou zpátečníci tvrdit o státní maturitě, zákazu mobilních telefonů žákům, svobodným školám nebo alternativním způsobu výuky. To není umělé rozdělování, to je myšlenková propast.  A já a ani jiní „pedagogičtí paladinové“ nemůžeme hledat nějaké kompromisy. Jde přece u děti a jejich budoucnost. Když víte, že je Země kulatá a máte důkazy, zastánci placatosti vám budou házet klacky pod nohy a špinit vás, protože jejich svět přestává existovat. A tak to prostě je a bude. Aby byli osvobozeni otroci, museli Spartakové položit životy.  Aby dnešní ženy měli volební právo, musely ho jiné ženy vybojovat. A vzdělávací ideje je potřeba vybojovat také. Argumentací, knihami, lektorováním, v médiích, v přednáškách pro veřejnost i na jiných bitevních liniích. Tím se od té temné strany lišíme – my na tom pracujeme, oni jen brblají a nadávají. I když se zdá, že tu a tam mají převahu, je to právě jen iluze toho malého rybníčku.

To, co je zřejmé a co vede ty zaryté odpůrce všeho dobrého k horečné aktivitě na všech možných internetových fórech, je progres, který nelze zastavit a který jim nahání hrůzu. Jsou jako zastánci otrokářství (někteří doslova právě takto pohlížejí na žáky) a je jasné, že jejich pozice bude stále méně obhajitelná a udržitelná. Stojí na brzdě zlepšení, ale svět kolem nich na nic nečeká a za chvíli už bude jejich hloupý negativismus jen minulostí a vše se rozjede správným směrem. Jinak to totiž nejde, od Porsche k Trabantu se nikdo nevrací, pokud jednou moderní auto pozná. A kdo ví, jak má dobré vzdělání vypadat – a přibývá nás velmi rychle – nemůže brát „debilní“ názory vážně a bojuje jen za to podstatné a progresivní.