Radek Sárközi, prezident Titaniku a pilot slonů aneb vidím Radkův text „Školský Titanic vyplouvá“ a rád bych mu poradil

Radek Sárközi má ve svém článku „Školský Titanic vyplouvá“ nepochybně pravdu: učitelé mají malé platy a všechna ta kouzla se zvyšováním o procenta, průměrnými mzdami a další cirkusovou matematikou jsou trapná a nedůstojná. Radek zkrátka válí a aby také ne, tohle je snad jediné téma, kterým se roky v čele spolku Pedagogická komora zabývá. Má to už hezky zmáknuté.

Radek na podatelně, coby sličný doručovatel. Sen poštovních doručovatelek bude splněn, až založí spolek Česká pošta.

Ale k věci: ve zmíněném článku (a už se to stalo několikrát), představují Radka Sárköziho jako prezidenta Pedagogické komory, ne jako šéfa spolku Pedagogická komora. To vzbuzuje dojem, jakoby učitelé měli profesní komoru po vzoru lékařů – což nemají. Radkovu velikášství to samozřejmě vyhovuje, nikoho neopravuje, ale je to sprosté klamání veřejnosti. Kdyby učitelé (nebo pedagogové) komoru měli, nikdy by jí Sárközi nepředsedal, ale žádné volby nebyly a nebudou – ani mezi pedagogy a dokonce ani u toho jeho šejdířského spolku. Ale abych nelhal: ve stanovách této falešné Pedagogické komory stojí, že minimálně jednou za rok se svolává valná hromada. Nedávno se jedna taková konala, ale byla to jen taková online taškařice, kterou by zvládnul zmanipulovat doma u kompu i žák osmé třídy. Jednoduše řečeno: Radek nazval „prezidentem“ sám sebe, a stejně svévolně i svůj spolek „Pedagogickou komorou“. Ještě štěstí, že ho nenazval stomatologickou komorou, protože pak by vám mohl vrtat zuby. Jeho manipulativní odůvodnění na stránkách spolku – že se snaží splnit „sen pedagogů o komoře“ – je hloupé a krajně nevhodné. Neznám žádného učitele, který by snil o Radkovi jako prezidentovi, snad kromě víceguvernérky spolku Jany Karvaiové. Ano, to je čistá pravda: Karvaiová má na svém profilu na stránkách „Pedagogické komory“, že „Pedagogická komora“ je jejím snem. Jana K. je zřejmě tak vizionářská, že sní za nás za všechny. Ještě že nemá sny o slonech, to by si Radek jistě přilepil chobot, aby i tento její sen (a tedy analogicky sen všech pedagogů) vyplnil. Ale k názvu: i když byla média na tento vychytralý podvůdek upozorněna jinými učitelskými organizacemi, nestalo se nic. Inu, některá média by také potřebovala pořádnou mediální výchovu.

V jedné strategické počítačové hře z postkatastrofického světa řídíte život malého městečka, na které útočí zombie a nepřátelské tlupy, lačnící po vašich zdrojích. Je to velmi zodpovědná činnost: rozhodujete nejen o tom, kdo se vydá na nebezpečný průzkum nebo kdo bude ostatní před útoky bránit za dřevěnou zdí, ale i o tom, zda budou dětí hlídkovat nebo chodit do školy či o době, kdy budou spuštěny generátory na teplou vodu. V jednom okamžiku se vás hra zeptá, jak si přejete být oslovován. Veliteli, šéfe nebo dokonce prezidente? Nikdy jsem nezvolil poslední oslovení – prezident a bez voleb? Koho to jen může napadnout? A to, co jsem neudělal v soukromí počítačové hry, bych zcela jistě neudělal ani před veřejností. Jak sebestředný a velikášský by člověk musel být, aby si takový titul připnul sám iniciativně na hruď? Já sám bych si musel dát pohlavek, hanba by mě fackovala. Robert Čapek, prezident Líných učitelů! A to jsem neukradl název, který mi nepatří, ani funkci, která mi nenáleží – jako to obojí udělal Radek Sárközi, samozvaný „prezident“ jeho vlastní, soukromé „Pedagogické komory“.

Radek Sárközi, ředitel „spolku“ ZOO. Sen oslů je splněn.

Ale já to nepíšu ve zlém, neboť tuším, že je Radkovi těžko. Za těch pár měsíce prezidentování pozurážel všechny, kdo cokoliv řekli nebo napsali o školství a nejsou Radkem Sárközim. Když čtete třeba jak Feřtekovi nebo Kartousovi mlátí o hlavu jejich vzdělání, řeknete si: takhle si představuje „vzájemnou úctu a respekt vůči práci kolegů“, kterou se ohání? Opakované nazývání ministra školství lhářem, to je ta „kultivace pedagogické profese“? Ale proč to Radek dělá? Nejde těmto pánům snad také o zkvalitnění edukace u nás? Radek  vznešeně píše, ale nízce jedná a úplně na hlavu postavil svůj propagační slogan „hledejme, co nás spojuje“. Místo toho plive na vše, co není spojeno poslušností a členstvím s jeho „komorou“. Je to snad proto, že je pro ostatní tak nedůvěryhodný a nezajímavý? Všude samé kulaté stoly bez něho a jeho pozvou jen nadávat k Jílkové. Nikdo kromě těch šesti lidí ústředního výboru Pedagogické komory se s ním vlastně nebaví… Však si také postěžoval: „Třeba si to novináři vezmou k srdci a začnou se více ptát na názory přímo pedagogů, nikoliv Eduinologů.“ Jako toho „pedagoga“ myslí Radek bůhvíproč sebe, Eduin mu viditelně leží v žaludku. Není Radek žárlivý i kvůli tomu, jaké mají „Eduinologové“ hezké promo fotky? Takový Kartous vypadá na snímku jako řecký bůh, Feřtek má vzhled moudrého filozofa, oba mají po novinách a webových stránkách desítky interesantních snímků a on, Radek Sárközi, pořád jen na té jedné fotce. V oblečení stylu osmdesátá léta stojí u podatelny… coby trochu nesmělý doručovatel. Mile naivní kukuč a rozpačitý úsměv pod řídkým knírkem, jako vesničan poprvé u Czech Pointu. No, nedali byste mu korunu?

Ale já jsem přišel na to, co ho trápí. Nemá už kam jít. Jeho životní téma (peníze učitelů) se stále jen motá v kruhu a pro ty, kdo o tom rozhodují, není partnerem. Svým výhružným dopisem školství nezachránil, připravovaná stávka mu bouchne do obličeje jako petarda malému klukovi. Ale on přece musí jít dál! Ale kam? Přivlastnil si zásluhy za petici, přicmrndnul se k Učitelům v černém, ale na kolika takových akcích se ještě může přiživit? Musí expandovat jinde!

Radek Sárközi, maharádža indický. Sen Indů je splněn.

A přestože po něm názory jiných stékají jako voda po hrochovi, já mu nyní navrhnu cestu, kudy jít. Vím, že rád čte mé texty, onehdy mi napsal: „Těším se na další články o mně.“ OK, tak Radku, tohle je jen pro tebe: tvoje budoucnost jsou tituly! Ale ne, abys je vystudoval nebo si je koupil. To umí kdekdo. Tyhle si můžeš sám navrhnout ve spolcích, které založíš. A pak si v něm nazveš funkci, kterou už ti nikdo nikdy nevezme! Jen považte. Radek má opravdu neomezené možnosti a už ukázal, že se toho nebojí. Může založit spolek „Indie“ a nazvat svou funkci maharádža. Pak bude vystupovat jako Radek Sárközi, maharádža indický.

Nebo může založit spolek „Policie Los Angeles“ a nazvat se kapitánem. Pak se může podepisovat jako kapitán Radek Sárközi, policie Los Angeles. Tím se splní sen všech policistů z Řitky u Prahy. Lidi se jim smějí, nyní stačí jen vstoupit do spolku a už jsou z nich policisté z Los Angeles! Ale stejně tak se Radek může stát i kapitánem spolku Titanic! Jenom to slovo „spolek“ pak z názvu tak trochu vypustíme… Může založit třeba spolek Real Madrid, označit se za prezidenta – a hned z něj bude Radek Sárközi, prezident Realu Madrid.

Radek Sárközi, prezident Realu Madrid. Sen fanoušků je splněn. A to ani nevědí, že Radek Sárközi existuje – stejně jako většina českých učitelů. Ale Radek plní jejich sny navzdory.

Nebo se může stát ředitelem „spolku“ ZOO, manažerem „spolku“ Microsoft či oblastním vedoucím „spolku“ Sokol. Ani nemusí umět výmyk! A co teprve spolek Česká republika?! A to platí i pro jeho kohortu. Takže Janek Wagner (nyní pouhý viceprezident prezidenta) může být pohaněčem slonů, policejním kadetem, topičem na Titanicu nebo kustodem fotbalistů Real Madrid. Expertka na nesmysly o domácím vzdělávání Jana Karvaiová se stane krmičem čolků, masérkou tricepsů či vrchní cvičitelkou tygrů či Sokolů. Sice nic takového nikdo z nich neumí, ale koho to zajímá? Důležitý je správný titul správně nazvaného spolku.

Ale včera jsem měl takový ošklivý sen… Co když Janka napadne taky si založit nějaký spolek? No jen si představte, že si Janek Wagner založí spolek „Rodiče Radka Sárköziho“, kdy by jeho funkce byla nazvána „táta spolku“. Jana Karvaiová by pak byla „máma spolku“. Ani nechci domyslet, co by to potom pro Radka znamenalo!