Případ 8. třídy aneb kdo je tu šerifem?

Na Facebooku „Líný učitel“ se snažím sdílet příklady dobré praxe, zábavné momenty ze školy nebo ukazovat stinnou stránku školy. Také tu odpovídám na různé otázky. Ale případ osmé třídy je tak dlouhý, že to nevyřeší status na FB – a tak využívám prostředí svého blogu.

Píše učitel: Jsem už bezradný u svých deváťáků. Mam zděděnou třídu, dostal jsem je v osmičce. Měli učitelku, kterou měli jako mamku. Měli ji rádi, ale také kvůli tomu, že mohli vše. Já po nich chci dodržováni základních pravidel, která jsme spolu vytvořili, nic dramatickýho. Jen klasické neskákání do řeči, vynecháni vulgarismů (hlavně některé holky) atd. Bohužel mam z těch 27 puberťáku 4 kluky a 2 holky, se kterými nemohu najit společnou řeč. Bohužel už nevraživost začíná být vzájemná a to mě vážně děsí. Nikdy jsem to za 25 let nezažil a bere mé to strašně sil a energie. S ostatními mam myslím fajn, respektující vztah. Rad bych, aby mě brali jako partnera, ale nechci jim podlézat. Můj dotaz tedy zni: jak to mám řešit? Děkuji.

 Líný učitel: Nechci hnedle doporučovat mou knihu „Odměny a tresty“, protože ta se toho přímo netýká. Myslím, že je potřeba promyslet strategii pro tu třídu. Asi bych zapomněl na model „partner“, na to je v této situaci třeba více času s tou třídou a vzít si je od šestky, sedmičky. Nyní bych zvolil spíše model „férový šerif“. Důsledná pravidla, posilování pro ty, kdo dělají to, co mají, důsledek – příčina a taktika „něco za něco“. Je jisté, že i když pravidla vymyslí učitel s dětmi, vždy je vymáhá učitel. A to vymáhání je trestání jejich porušení a posilování odměnou jejich dodržování. Dobrý trest za nedodržování pravidel je odepření zajímavé činnosti. Žáci si myslí, že mají vše automaticky, ale to nemusí být pravda. Například na sportovní soutěže jezdí jen ti žáci, kteří hrají fair play, a učitel se může spolehnout, že budou dobře reprezentovat hodnoty školy. Sportovní výsledek je vedlejší. Analogicky: pokud třeba deváťáci dělají na prvním stupni Mikuláše a čerty, půjdou jen ti, na které je spoleh. To samé školní výlet, exkurze nebo vánoční besídka. Je třeba, aby žáci pochopili, že je to „něco za něco“: tedy příčina – důsledek. Všichni chtějí žít v dobrém městě, ale v tom může být jen jeden šerif. Tím je učitel. Ale zachovávat klima „dobrého města“, tedy klidné soužití a respektování druhého, to musí být v zájmu všech. Také proto, že v posledním ročníku ZŠ se hraje o vysoké sázky, třeba o dobrou střední školu.  Nechtějí všichni na nějakou dobrou střední? Jak by se jim to povedlo s dvojkou z chování?

Učitel: To jistě chtějí, na dobrou střední. Bohužel emoce už na uzdě občas držím jen tak tak a tuším, že občas cítí, že mají navrch (i to je pro mě nové :)). Docela mě uklidňuje, když píšete „něco za něco“, to jsem myslel, že je ve škole spíše škodlivé. Ale bohužel asi funkční. A těch šest prudičů. Ignorovat,  nebo se s nimi zkoušet domluvit?

 Líný učitel: Domluvit? O čem? Některé věci se musejí komunikovat, to je jasné a jde o vítaný individuální přístup. Ale jiné věci je okecávat zbytečné. Pokud je vše ok, mají všichni žáci zelenou, ale pokud někdo nedělá to, co má, přichází důsledek. „Něco za něco“ ovšem není nějaký eufemismus pro vnucování se žákům a uplácení je nějakými výhodami. Je to edukační prvek, který svěřuje zodpovědnost do rukou žáků. „Chcete hrát v hodině tělocviku baseball? Ok, když bude klidný přesun na stadion a tam dobrá, poctivá rozcvička – máte ho mít! V opačném případě bude kondiční hodina. Máte to sami v ruce.“ A pokud všichni pracují tak, jak mají, kromě dvou, tří: hrají baseball všichni, kromě těch dvou, tří. Jednoduché! A v klidu. Nic ve škole nestojí za negativní emoci. Vy máte třídu na své straně, ale máte i povinnost zajistit jim dobré klima a fungování věcí. A pár žáčků vás nemůže rozhodit. Jste přece zabiják s usměvavou tváří.  Musíte minimalizovat škody a řídit věci tam, kam by měly směřovat a k tomu je třeba důslednost. Všechno, co řeknete, platí. O to se ale musíte postarat hlavně vy sám. Kdo porušuje pravidla, toho nelze ignorovat, protože trest funguje jako sociální učení pro ostatní. Ale nepřenášejte jejich přestupky do nějakého nikdy nezaplaceného účtu jako bitvy v nějaké válce. Překročení pravidel: trest jako ukázka mantinelů. Posílení pro ty, kteří dělali to, co měli. To stačí. Trest maže vinu. Ale recidiva nutí k výraznějším zásahům. Pokud nějaké výchovné opatření nefunguje, asi učitel špatné chování znevýhodnil málo. Musí ho tedy znevýhodnit více! Tady není místo pro dohadování, nebo ignorování, ale jen pro férové řešení a zaslouženou odezvu činům. Bez emocí, s úsměvem, jako službu ostatním a nezbytnost pro klima. Podporující klima se bez pravidel, odměn a trestů neobejde.

Učitel: Zabiják s usměvavou tváří 😉 Tak přesně takto vstoupím zítra do třídy. Mně se to hlavně chce nějak pořešit. Na druhou stranu je to asi učebnicový případ, o kterém jste slyšel už tisíckrát. Ještě popíši hlavní body, se kterými to podle mě souvisí. Historie té třídy:
1.) 4. – 5. třída – měli učitelku, která je držela fakt pevnou rukou, velmi mnoho úkolů, náročné hodiny, úkoly třeba zabraly i celý víkend. Prostě třída, která jela na výkon.
2.) V 6. třídě dostali učitelku strašně moc hodnou, ale najednou padla veškerá pravidla. Vše se tutlalo, děti si dělaly, co chtěly. Pokud jim dala poznámku, odpoledne ji vymazala. Důvod si můžeme jen domýšlet.
3.) V osmé jsem je zdědil já a chtěl opět nějaká pravidla, ale jak jsem psal shora, nebylo to o 20 pravidlech, jen zhruba třech, které se týkají normálního slušného chování a vzájemného respektu.
4.) Třída byla na začátku 8. třídy sociálně v rozkladu. Nebyly tam ani skupinky, ale opravdu jen jednotlivci. Podle reakcí dětí a rodičů v sedmé třídě rodiče, kdy dokonce psali petici, že už je tam neudržitelný stav. Během osmičky si myslím, že se situace o dost zlepšila, ale evidentně jsem sebral živnou půdu těm 4 klukům a 2 holkám.
5.) Z těch 4 kluků jsou 2 vyloženě „škodiči“ a dva se vezou a ty dvě holky jsou holky, které musí být pořád vidět a slyšet a vše domluvené opět rozhasí a nabourávají neustále chod celé třídy. Prostě pokud se celá třída domluví na černé, ony prosazují, bez argumentu, bez řešení barvu jinou… jedno jakou, ale hlavně jinou…
6.) Zbytek třídy je hrozně fajn a mám je fakt rád

 Líný učitel: Jasně se tu ukazují chyby ve vedení třídy a podceňování těch důležitých věcí při vyučování.  Učitelka A vytvořila návyk na individuální výkony s velkou soupeřivostí, kde platilo „tvoje mínus, moje plus“. Nesmyslnou náročností vzala žákům radost ze školy, kterou vyměnila za nucené práce. Učitelka B nebyla hodná, ale bezmocná. Žáci jí lezli po hlavě, problémy a vztahy neřešila, nechala všechno hnít. A to, že byli v té třídě jen jednotlivci, ukazuje i mizernou didaktiku. Frontální výuka (výklad, řízená diskuze, práce s učebnicí) totiž žáky od sebe izoluje, zatímco týmová práce v těch desítkách existujících metod, vzájemné hodnocení, komunikační metody apod. zlepšují vztahy a působí teambuildingově. To se viditelně nedělo a možná ještě stále neděje. Je jasné, že jmenovaní škodiči si chtějí sabotážemi, drzostí apod. na úkor učitelů (včetně vás) zvýšit status. Takže tam je zapotřebí je eliminovat: držet je mimo pozornost třídy, speciální kázeňský režim atd. Pokud ta dvě děvčata jsou vždy proti domluvě třídy, ve stále opozice, tedy jim ukažte, že jejich hlas nemá žádnou váhu a nikdy se nemůže stát, že by si prosadily nebo ukřičely svoje. Jak se ve fotbale říká: hráč není nikdy víc než klub. Pokud máte se zbytkem třídy dobrý vztah, nenechte se otrávit a dále na vlně této přízně učte, komunikujte a jednejte, podporujete ji dobrou didaktikou a férovým jednáním a vysunujte sabotéry mimo rozhodovací sféru života třídy.

 Na závěr to nejdůležitější: když výše zmíněné postupy dělá učitel, který používá dobré metody, individuální přístup k žákům, férově komunikuje a realizuje klimatické a podporující vyučování, zajišťuje tím dobré prostředí pro práci celé třídy. Šerif / učitel může být tím nejvstřícnějším mentorem, jakého může žák ve třídě mít.

Když výše zmíněné metody realizuje špatný učitel, pracující jen frontálně, rozsévající špatné známky, nutící děti memorovat pitomosti a zkoušející je tím obvyklým, nevhodným způsobem, který je neumí motivovat ani činností, ani odměnou, stává se pouze kázeň si vynucujícím bachařem.