Pozor, školí se ředitel! aneb Z lektorského zápisníku I.

Občas se lektor vyskytne před poněkud netradičními účastníky svého semináře. Například před řediteli škol. Mám tyto semináře celkem v oblibě, přinášejí nové pohledy na obvyklá témata a také jsou to právě ředitelé, kteří mohou pro klima svých škol udělat nejvíc. Na druhou stranu, v hlavě mi utkvěl odlesk rozhovoru s jednou vzdělávací manažerkou, která před několika lety kritizovala svou kolegyni. Ta pro ředitele škol připravovala velmi drahá pobytová školení. Cena podobného školení pak spolehlivě vysávala podstatný díl rozpočtu, který byl určen na vzdělávání celé školy. Ale dnes se školíme za evropské peníze, takže můžeme být v klidu, podobné praktiky jsou už určitě minulostí. Asi.

Alternativní školící místnost

Já jsem přijel na místo školení den předem večer, podle programu jsem měl začít nazítří v 8,30 a končit ve 12. Organizátorka mě ovšem připravila na to, že se možná začne až v 9 hodin, Nechápal jsem proč, ředitelé už na místě byli, školení bylo vícedenní. Ale protože jsem milý a vstřícný chlapík, mile a vstřícně jsem jí odpověděl, že se klidně přizpůsobím. Na snídani se uvidí. Ráno jsem se probudil v sedm hodin a po několika desítkách kliků i dřepů a po tradiční ledové sprše jsem byl připraven na snídani. U švédského stolu jsem si nabral  filmjölk, lahodný köttbullar a trochu té pyttipanny a sedl si ke stolu. Bylo půl osmé. Ředitelky a ředitelé se začali po skupinkách objevovat a takto se do jídelny vlastně trousili celou hodinu. Z jejich halekání jsem viděl, že se tu vytvořila dobrá parta. Aby také ne, když předešlou noc kalili do čtyř hodin do rána! Leckterý ředitel vypadal notně unaveně a jeho kolegyně si ho dobíraly. Pak se probralo obvyklé téma: kdo kdy usnul a zda vůbec.  Tématem dvě toho rána byly plavky: kdo je má a kdo ne. Školící areál měl totiž nejen bowling, sqwuash, kulečník a podobné vymoženosti, ale i wellness centrum. To zahrnuje bazén s perlivými schody a slanou vodou, parní aroma saunu a vířivou vanu. Hosté mají do těchto vodních radostí neomezený vstup zdarma. Padaly návrhy, zdali by se v plavkách nemělo chodit už na semináře. Rozumějte: jenom v plavkách. Ještě že byla zima na zdejší adventure golf, jinak bych nejspíše školil u jamky číslo dvě.

Prázdná místa žalují…

Halekání a vtípky nebraly konce a já zjistil, že je už před devátou – aniž by to veselou společnost nějak více interesovalo. Program školení byl viditelně malicherný proti rozpustilé zábavě plné dvojsmyslných vtipů (typu: „Kdybys chtěl, tak ti to dám…“ „Jóoo, to jsi mi měla říct včera večer, že bys mi dala“ atd.) Chachacha. Musím ale i napsat, že někteří se chovali tak, jak by člověk očekával. Nakonec se ředitelé a ředitelky do školící místnosti přesunuli a po tradiční zastávce k občerstvení se usadili s kouřící kávou ke stolům. Polovina účastníků se však nějakým záhadným způsobem vytratila cestou. Jestli šli spánkem dohnat deficit, přebít zbytkový alkohol procházkou nebo se ponořit do vířivky – kdo ví? Já jsem tam jen pracoval. Ti co zůstali, spolupracovali velmi pěkně, sdíleli spolu nějaké zkušenosti a jistě se něco zajímavého dozvěděli i od mé maličkosti, ale větší část jejich kolegů byla pryč. Jen otevřené sešity na jejich místech s nafasovanými propiskami byly smutným svědkem jejich absence. Sbírali síly na další večerní pařbu? Já tomu ale rozumím, reprezentují přece svou školu! Musí se večer tužit, aby neudělali ostudu. Co by ale říkali, kdyby podobnou pracovní morálku měli jejich podřízení? Kdyby si na místo porady šli zaházet šipky?  Kdyby z nich ve třídách ráno táhnul fernet? V žádném případě nechci být mravokárce a pokrytecky se pohoršovat. Jsem první, kdo říká, že práce ve škole by měla být zábavná – i když v tomto případě mám opravdu na mysli práci. Jen mě baví ta představa, že až se tito ředitelé vrátí do školy, rádi nechají své učitele u myšlenky, že se pilně školili a tvrdě pracovali pro blaho školy, nešetříce času – a ona to přitom byla jen bohapustá kalba.

Ilustrační snímek školení našich německých kolegů. Upozornění: toto nejsou naši čeští ředitelé,