Popradské inspirace 2: Vždyť víš, štěstí je krásná věc…

Štěstí je krásná věc

Na konferenci v Popradu byly slyšet příspěvky různé kvality. Některé byly skvělé, jiné jejich opak. Ale někdy stačí malá jiskra a rozhoří se vám v hlavě úplný oheň. Agnesa Setníčková je zástupkyní ředitelky na základní škole v Lučenci a hovořila o „Programu vyučování štěstí“. Přiznám se, že během prezentace jsem nevěřil svým očím a uším. Za prvé byly poznatky o některých důležitých psychologických procesech tak zjednodušeny, až to připomínalo vyučování pro 1. stupeň. Mozek prý je jako „pánev“ a funguje jako „suchý zip“ a tak podobně. Rozhlížel jsem se kolem dokola po učitelích a ředitelích škol, a přemýšlel o tom, že by měli mít o fungování mozku přece jen trochu hlubší znalosti…  Prezentace byla úplně jako tv shop, různé usměvavé tváře amerických „profesor“ se zubily u citátů, jak je štěstí důležité pro zdraví. To je samozřejmě pravda, ale celé to až příliš vypadalo jako štěstí prodejců herbalife. Pocit dokonalého brainwashingu ve škole sílil.

Celé projekt je řízen International Well-being Education Network IWEN což naši slovenští kolegové překládají jako „Medzinárodná mentálna vzdelávacia sieť blahobytu“. Pokud máte oči navrch hlavy, vězte, že vše vymyslela Bella Bagdi, celkem podprůměrná maďarská zpěvačka popu. To potom jistě vysvětluje „mozek jako suchý zip“ a podobné „odbornosti“, nicméně organizace se má čile k světu a školí další a další učitele. Už se nemůžu dočkat, až tu bude nějaká česká pobočka a její web bude plný vět typu: „Vyučovanie šťastia je veľmi potrebné a aktuálne, pretože rapídne rastie počet depresívnych a vystresovaných detí na celom svete“ nebo „Program vyučovania šťastia IWEN je súčasťou tohto dôležitého procesu a pomáha šíriť dobrú správu šťastia a láskavosti, aby sa o tom dozvedelo čo najviac ľudí“. Možná vás napadne, jestli tito lidé už nepostávají někde na rohu a nemají v ruce brožurky, třeba s názvem „Štěstí je život“ …

Zmíním také to, že můžete získat titul „Šťastná škola” nebo dokonce „Trvale šťastná škola”, pokud tam budete „štěstí“ na způsob Belly Bagdi učit. Titul se musí obnovovat atd. atd., takže marketing jako sviňa a obchod jistě vesele kvete. Je to trochu namyšlené: pár hodin aktivit žádnou školu šťastnou neudělá, bohužel.  Jak to vypadá jako výuka ve škole? Takto:

Program vyučovania šťastia pozostáva z 10 tém, ktoré postupne oboznamujú účastníkov s podmienkami a zložkami šťastia. Sú to nasledovné tematické okruhy:

Vďačnosť podporujúce šťastie, Precvičovanie optimizmu, Starostlivosť o vzťahy, Dobré skutky podporujúce šťastie, Vytýčenie a dosiahnutie cieľov, Stratégie riešenia problémov, Radosť z maličkostí, Odpustenie, Telesný pohyb, Trvalo udržateľné šťastie.

Když se podíváte na obsah a aktivity blíže, zjistíte, že je to něco jako mírně popletený osobnostní rozvoj žáků s poněkud exotickou a za vlasy přitaženou terminologií.

Třetí hodina, STAROSTLIVOSŤ O VZŤAHY, vypadá například takto:

Na začiatku brainstorming: Čo ti príde na rozum, keď počuješ slovné spojenie DOBRÝ PRIATEĽ? „Zastane sa ma.“ „Podelí sa so mnou.“ „Má ma rád.“ „Pomôže mi.“ „Udrží tajomstvo.“ „Odpustí mi.“

To je niekoľko myšlienok žiakov 3.C triedy, ktoré napísali na tabuľu. Všetky deti sa zhodli na tom, že dobrý priateľ je v živote človeka dôležitý. Na  hodine šťastia sa deti zahrali hru Park sôch – kde dvojica detí mala za úlohu vytvoriť sochu vyjadrujúcu tému , ktorú dostala napísanú na lístku a ostatní ju mali uhádnuť: PREPÁČ, PATRÍME K SEBE, SME POHÁDANÍ, VZÁJOMNÁ POMOC, ZMIERILI SME SA.

Potom hrali Stĺp odkazov, kde deti stáli v zástupe za sebou a kreslením na chrbát kamaráta posielali odkaz spolužiakovi, ktorý stál pred ním, ten ho prekreslil na chrbát ďalšiemu, až kým (väčšinou skomolený) neprišiel k žiakovi stojacemu vpredu.

V závere tejto hodiny šťastia deti dostali papierového smajlíka s menom spolužiaka/spolužiačky, na ktorý napísali, čo si na ňom/nej vážia a cenia. Deti mali z pozitívnych odkazov od svojich spolužiakov naozaj veľkú radosť.

 

 

 

Přemýšlel jsem o tom hluboce už v Popradu. A protože mě zřejmě posílil ten překysličený podtatranský vzduch, nakonec mě napadlo, že posmívat se tomu lacinému teleshoppingovému obalu není možná tak úplně na místě. Je to samozřejmě kapku kramářské a trochu moc křiklavé. ALE… Král všech psychologů, Carl Rogers, v mnoha textech popisoval, jak mu chybí emoce při vyučování ve školách. Kdybychom měli v každé třídě jednu hodinu „štěstí“ týdně, kde by se realizovaly aktivity osobního rozvoje a teambuildingu, určitě by to mnohému pomohlo. Jenom by se to nemuselo dělat tak pouťově. Rozhodně by to zkvalitnilo klima ve třídě i škole a vedlo k posílení mnoha psychologických procesů, jako je motivace žáků chodit do školy, jejich sebepojetí nebo vztahů ve třídě. Žáci i jejich učitelé by si při aktivitách rozvinuli mnoho důležitých soft skillů, naučili by se hodně o sobě i o druhých – a hlavně: jak s těmi jinými vycházet. Třeba mě osobně by takové hodiny ze školních let i nyní velmi prospěly. A klidně bych tomu obětoval třeba matematiku!