„Odtajni učebnu“: objevíš didaktickou bídu

Jak hezky to píšou na webu „Odtajni učebnu?“ Prý: „Česká středoškolská unie dlouhodobě prosazuje větší míru spoluzodpovědnosti žáků za vlastní vzdělávání a partnerský vztah žák – učitel. Na základě toho navrhujeme i zavedení žákovského hodnocení učitelů a výuky na středních školách.“  Tomuto úsilí jistě tleská každý dobrý učitel. Také se tu píše: „Mnoho studií ukazuje, že žáci jsou schopni učitele ohodnotit objektivně, a pokud dostanou možnost vyjádřit se k podobě výuky, berou ji zodpovědně.“ S tím lze jen souhlasit a já dodávám – pokud se žáci vyjadřují k výuce, roste i podíl jejich spoluúčasti na vzdělávání a tedy se zlepšuje i klima v dané třídě. Učitel nemůže prohloupit, pokud se ptá žáků na to, jak sám učí. Dobrému klimatu ve třídě sluší symetrie – a pokud učitel hodnotí žáky – měly by žáci hodnotit nejen sebe navzájem a sami sebe, ale i učitele a jeho práci. Ve své „Moderní didaktice“ mám uvedeno hned několik způsobů tohoto hodnocení. A také Česká středoškolská unie přináší (podle svých slov) „dobře sestavený dotazník“.

Svatá pravda!

A to je kámen úrazu, protože příklady toho dobře sestaveného dotazníku ukazují didaktickou bídu. Výroky jsou rozděleny do kategorií a viditelně je ukázkou nejlepší kvality, když student odpoví „vždy“.

Pod kategorií „Schopnost prezentovat informace a strukturovat výuku“ je výrok: „Při vysvětlování nové látky říká učitel třídě o běžných chybách, kterých se studenti obvykle v daném tématu dopouštějí.“ Je viditelné, že učitel používá prachmizerný výklad a frontální výuku a pouze ústně sděluje žákům nejčastější chyby. To je pěkná mizérie! Správné znění podobného výroku by mělo znít: „Učitel nás při nové látce nechá pracovat na zajímavých úkolech“ a „V těchto aktivitách se dokážeme se ze svých chyb poučit“ a „Učitel nám umožní dělat chyby, které netrestá špatnou známkou“.

Druhý výrok v této kategorii zní: „Učitel krátce shrne výstupy z hodiny těsně před jejím koncem.“ Tohle má být reflexe na konci hodiny? Že si učitel třepí hubu o učivu?!

V kategorii „Manažer – Schopnost udržet ve třídě pracovní prostředí a produktivitu“ jsou výroky „Učitel nás upozorní, pokud nedodržujeme stanovená pravidla (např. vyrušování).“, což bezesporu není žádný příklad dobré praxe, je to zkrátka normální jev, který žádnou kvalitu neukazuje. Druhý výrok: „Po celou dobu vyučovací hodiny se učíme nebo pracujeme“ je ukázkou spíše toho, že údajně dobře sestavený dotazník obsahuje dvě školácké chyby: nejasnost termínů (jaký je třeba rozdíl mezi „učit se“ a „pracovat“) a obsahuje i dvouhlavňové otázky.

V kategorii „Poradce – Vnímavost vůči potřebám studentů a vztazích mezi učitelem a žáky“ je výrok: „Učitel respektuje všechny studenty“, což je nejasná, pouze formální věta s vyprázdněným obsahem. I souhlas by znamenal, že si pod tím nedovedeme nic představit. To už by bylo mnohem lepší třeba konkrétnější: „Učitel respektuje všechny studenty tím, že je při hodnocení nesrovnává mezi sebou“ apod. Výrok „Pokud něčemu ve třídě neporozumím, učitel to vysvětlí jiným způsobem“ zase jasně evokuje výklad. Učitel něco vysvětluje, když se nevede, vysvětluje jinak. No, to musí být nesmírně zábavné a aktivizující vyučování! (ironie) O tom, že tento učitel zjevně „učí“ všechno všechny, ani nemluvím.

V kategorii „Mentor – Poskytuje zpětnou vazbu a snaží se studenty vést k co nejvyššímu výkonu“ je výrok „Učím se ve třídě ze svých chyb“ – jak a z jakých? Z těch, kvůli kterým má žák za diktát pětku?! Výrok „Musím pracovat a vynaložit úsilí, abych v daném předmětu uspěl“ kromě tradičně chybné dvouhlavňové otázky vede k zamyšlení, co je na tom tak extra. Já tam cítím (a přiznávám, že je to jen pocit) ono hloupé mínění, že se všichni žáci mohou naučit všechny ty pitomosti, co si jen učitel vymyslí – ovšem jen pokud se budou snažit a tvrdě šprtat.

Proti kategorii „Motivátor: Motivuje studenty k aktivní účasti a vzbuzuje zájem o látku“ proti výrokům „Můj učitel nás učí aplikovat naučené poznatky na situace z běžného života“ a „Učitel nás motivuje k tomu, abychom sdíleli naše názory na danou problematiku během výuky“ nic nemám. Snad jen to, že jsou zoufale nekonkrétní. Ten první už se objevil v mezinárodním výzkumu (tuším TISS?) a výsledky byly pro české školy věru nelichotivé.

Poslední uvedenou kategorií je „Odborník: Znalost oboru a motivace studentů k samostatnému přemýšlení o něm“, kde je výrok „Můj učitel zná odpovědi na otázky studentů k dané látce“. Touto „kvalitou“ se může chlubit leda tak gymnaziální učitel, jinak chodící encyklopedie naprosto zbytečných poznatků a vymáhající od svých žáků tyhle naučené pitomosti. Výrok „Poté, co se nás učitel zeptá na otázku, dá nám čas na přemýšlení“ zase hezky mezi řádky ilustruje další bohužel nadužívanou formu výuky: řízenou diskuzi nebo (ještě hůře) orientační zkoušení.

Podtrženo, sečteno: není to dobrý dotazník a ptá se na věci, které neindikují dobrou výuku. Neděkuji za tenhle neumělý pokus, který napáchá více škody než užitku. Kdyby se splnila představa ČSU, podobný paskvil by byl součástí kariérního řádu. No, ještě že k tomu nedošlo! Je to něco, jako kdyby zkorumpovaný policista psal dotazník ke spokojenosti občanů a vymýšlel výroky: „Při silniční kontrole dávám policistovi peníze hezky zabalené v obálce“. Co kdyby Česká středoškolská unie našla dva lidi a požádala je o spolupráci? Jeden by rozuměl moderní výuce, druhý sestavování dotazníků. Nemáte tam nějaké takové? Opravdu nikoho?

Taky vypovídající, že? Možná kdyby vykládal pomaleji, bylo by to skvělé vyučování… Svatá dobroto!