Nakopněte svoji školu v Litomyšli!

Na festival „Nakopněte svoji školu“ jsem v pondělí přijel v roli účastníka, v úterý jsem tu měl dva workshopy. Musím velmi pochválit organizátory za skvělou přípravu v doslova magickém prostředí. Všechny aktivity probíhaly v historických, moderně rekonstruovaných prostorách. Rád všem, co zde být nemohli, zprostředkuji své poznatky z jednotlivých vystoupení.

Michal Dubec míří ke své počmárané tabuli

První show „Vedení žáků k odpovědnosti na základě poznatků o fungování mozků“ přinesl Michal Dubec. Nadhodil příběh žáka, který vykřikuje. Co s ním? Z pléna se ozývaly typické učitelské reakce: „Nemáš slovo!“, „Nevyrušuj!“, „Běž se zklidnit!“ a podobně. Michal Dubec je však označil za vztahové agrese a na neumělé malůvce žákova mozku se snažil ukázat, že podobné reakce jsou ve stylu řízení (ironie, nevyžádané rady, rozkazy), zatímco učitel by měl správně používat vedení (otevřené otázky, zpětné vazby). Učitel nevhodnou reakcí spouští poplašný mód v amygdale (centru limbického systému) a pak už je pozdě – tísňová reakce žáka se rozběhla. To, co napadlo ihned zřejmě mnoho přítomných učitelů: nebylo by nejlepší řešení pracovat ve třídě tak, aby se žák prací bavil, měl dostatek pozornosti – a tedy nemusel vykřikovat, unuděn otravným vyučováním? Naštěstí kolega Dubec přiznal, že jeho poznatky jsou pro ilustraci zbaveny situačních kontextů. Byl bych nerad, kdyby si mé žáky okřikující kolegyně myslely, že klíč je ve způsobu okřikování a ne ve kvalitní práci ve třídě.

Školní hodnocení: myšlenky 2 / zábavnost 1- / praktičnost 3

Dvě učitelky 1, stupně Jana Stejskalová / Petra Keprtová předneslyExterní či interní mentoring – kterou cestou se vydat?“. Hned mi připomněly různé vystoupení doktorandek na odborných konferencích: jde mluvit o něčem, aby to bylo o ničem. Nepovedlo se přinést jediný poznatek z praxe, vše bylo jen o prázdných slovech. Stejně mdlá byla prezentace, která obsahovala všechny neduhy studentských prezentací. Objevily se tu tři (!) slajdy s bílými a černými ovcemi za sebou, poslední s vodoznakem (!!). Celkově působily obě tak, že bych se rozmýšlel dát jim na starost organizaci školního sběru papíru, natož mentoring.

Školní hodnocení: myšlenky 🙁 / zábavnost 🙁 / praktičnost 🙁

Zato Jiří Sehnal se svými „Tipy a triky jak implementovat novou metodu do školy na příkladu instrumentálního obohacování a ZŠ Svitavy“ trefil řebíček na hlavičku. Pokud někdo chce zavést na svou školu „Začít spolu“, metodu FIE nebo třeba školní zoologickou zahradu, určitě by si měl jeho body projít! Prezentace by měly být k dispozici.

Školní hodnocení: myšlenky 2 / zábavnost 1 / praktičnost 1

Steskalová / Keprtová: „stojíme před rozhodnutím“. Co tam dát? Přece středoškolácky: rozcestník 🙂
Kolega Sehnal: na prezentaci MUSÍ být srandovní obrázky, i kdyby čert na koze jezdil. Jak souvisí s obsahem? Who cares?
Bez adorace vlhkého snu části českých učitelek Igora Hnízda by asi to také nešlo…

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak se začal dít věci. Se svou tlumočnicí přišel na pódium izraelský „expert na rozvoj talentů, byznys mentor, kouč a učitel“ Opher Brayer a začalo pohádkové vyprávění. Hrálo se na dvě noty: 1) co všechno umí Opher udělat s dětmi i dospělými a jak vzkvétá každé místo, kam vkročí jeho noha a 2) jak lehké je udělat start-up a vydělat milióny, ba miliardy dolarů. „Dejte mi 1000 dětí a já je dostanu do Silicon Valley! Dejte mi další 1000 a budou z nich doktoři na syrských hranicích!!“ Zazněly věty jako: „Proč není Google a Amazon v Čechách? Protože si myslíte, že to nejde!“, „Zařídím, aby se z Ústí nad Labem stalo Silicon Valley!“, „Z UJEP se stane MIT!“, „Děti, se kterými pracuji, se učí 10x rychleji!“, „Čekací listina na naše vzdělávání čítá 10.000 lidí“, „Děti se budou učit od 6 ráno do 10 večer!“, „Mám seznam 45 společností, které chtějí děti z našeho kurzu“, „V Ústí nad Labem bude Disneyland!“ apod. To bylo doplněno sugestivními videi, kdy učitelé ťukají do xylofonu, podivně poskakují a ničí si klouby neumělými karate údery na školní chodbě Pak se objevil na videu nějaký jazzový pianista, který se naučil matematickou metodou hrát na klavír, aby – podle Ophera – vydělával 10 milionů ročně. Prachy a práce pro globální společnost má být naším cílem? Ne pro všechny, Mr. Brayer.

Školní hodnocení: myšlenky 🙁 / zábavnost 3 / praktičnost 🙁

Tyhle věci se promítají na každé katedře managementu…
Všem lektorům manažerů to musí stoupat nahoru!
Zdá se to kapku popírat individuální přístup, ne?
Být geniálním je triviální.

 

 

 

 

 

 

Jitka Kmentová (ředitelka Gymnázia Na Zatlance) pak představila „Jak jsme tvořili alternativní školní vzdělávací program ALT“. Vítejte v novém století, milé gymnázium! Je to diagnóza českého školství: gymnázium vytvoří zkušební program, který aplikuje na jednu třídu (!!!), kde se učí normálními moderními metodami – a hned jsou slavní. Ale otázka z pléna: bude se program rozvíjet i na další třídy? Paní ředitelka: „no, jsou různí učitelé, různí rodiče…“ Vrchol pokrytectví a zbabělosti! Představte si řetězec restaurací, kde v jedné jediné budete dostávat čerstvé potraviny chutně připravené, bude tam ochotný personál a v ostatních budete jíst blafy, Zeptáte se proč a dozvíte se: víte, oni ti kuchaři, každý je jiný… Otřesné. Buď něčemu věřím a chci to pro všechny své žáky – anebo vytvářím jen turistickou atrakci. Buď moje mladé pedagogické pušky dostanou rozlet – nebo jim na rovinu řeknu, že tohle není cesta dané školy. Nemůžu mít přece jeden tým D, kterému říkáme: hrajte fair play, zatímco všichni ostatní to řežou, zakopávají balony a simulují. Škola má mít svou filozofii…

Školní hodnocení: myšlenky 🙁 / zábavnost 🙁 / praktičnost 🙁

Jednu třídu učíme moderně. Hurááááááá!

Ředitel Karel Derfl se svým „Jak budovat podporující prostředí ve škole“ ukázal milým způsobem sympatickou školu, kde se snaží dělat věci správně. To dneska není málo. Večerní panelová diskuze byla trochu mimo, něco jako když si zapnete TV ŠLÁGR a v ohromení nejste schopni dlouhé dvě minuty přepnout. Jenomže tady to trvalo skoro dvě hodiny. Moderátor svými „rodičovskými“ postoji hezky hrál roli „moc toho nevím, ale názor mám na vše“. Trojice Jitka Kmentová, ekonom Pavel Kysilka a podnikatelka Rostya Gordon Smith pak střídali slabé, průměrné, ojediněle silné a mnohem častější WTF momenty. Nakonec byla z nich ze všech nejzajímavější Rostya (čti Rosťa), ale jenom díky tomu, že měla přehršli zážitků ze zahraničního školství. Pokud jste přetrpěli její neomylnou tendenci na každou otázku zmínit některé své neuvěřitelně nadané vnouče (má jich 11), jisté poznatky byly zajímavé. Nebála se do toho jít i po hlavě, když třeba řekla: „Nevěřím, že když přidáme peníze průměrným a podprůměrným učitelům, budou učit lépe.“ Paní ředitelka pobavila především tím, že přes neustálou neschopnost zapnout a vypnout si mikrofon hrdě pronesla: „Technologie? Ty my používáme běžně!“

Školní hodnocení: myšlenky 3 (Rostya 2) / zábavnost 2- / praktičnost 🙁

A jak to vaše sedmé vnouče? To ještě neumí ve třech letech španělsky?

Další den se pak odehrály dva semináře, na kterých ukáži svou schopnost kritického sebehodnocení. Robert Čapek:

Workshop: Suportivní a klimatické vyučování v praxi

Školní hodnocení: myšlenky 1 / zábavnost 1 / praktičnost 1

Workshop: Líný učitel

Školní hodnocení: myšlenky 1 / zábavnost 1- / praktičnost 1

Vidíte? Rezervy tu jsou.  

 

Litomyšl je zkrátka město, kde by chtěl žít každý…. pokud už nežije v Hradci Králové.