Máte slovo aneb Klimešova planeta Mimóza

Když jsem čekal na připojení, abych si zahrál můj oblíbený Fallout 76, spatřil jsem na obrazovce moderátorku Jílkovou a televizní diskuzi v pořadu Máte slovo, které se týkala agresivity žáků. Chvíli jsem konsternovaně zíral a poslouchal tu hádku, abych po 14 minutách nevydržel psychicky a honem utekl do postkatastrofického světa hry. Tam sice musíte bojovat o přežití, ale je tam vlídněji. Ovšem pak jsem – velmi hrdinsky – seznal, že bych neměl alibisticky přehlížet to, jak je problematika předkládána jisté části veřejnosti, která podobné pořady sleduje. Jsou to také rodiče našich žáků a pravděpodobně i učitelé. Výběr hostů bych označil jako povahově nevyrovnaný: na jedné straně „jestřábi“: Michal Černý z Asociace ředitelů základních škol a psycholog Jeroným Klimeš, naproti nim „hrdličky“: dětský psycholog Václav Mertin a Klára Laurenčíková z Výboru pro práva dítěte. Do diskuze také přicmrndávali jiní, o nich bude řeč.

Wagner: Za všechno může inkluze

Nemá cenu tady převyprávět celou tu „diskuzi“. Je s podivem, že i když komunikují lidé, kteří by měli vědět, o čem mluví, stejně z toho nakonec vyšla pavlač. Zejména v některých momentech mi jako divákovi bylo nepříjemné to sledovat. Například při Klimešově projevu jsem uvažoval, jak málo empatie má tento člověk, kterého byste si lehce spletli s politikem SPD. „Rodinný psycholog“? Spíš psychologický exekutor.

Takže jsem to přetrpěl a vyvodil několik závěrů. Upřesňuji, že mých OSOBNÍCH závěrů:

  • V diskuzi je možné vyprávět jako relevantní a smysluplný jakýkoliv extrémní příběh, jakkoliv je nepravděpodobný nebo vycucaný z prstu. Takže přísedící Jochová – Trlicová z nějaké obskurní „Aliance pro rodinu“ vyprávěla s hrůzou v očích, že jednoho rodiče prý „kriminalizovali“ za nějaký pohlavek, Klimeš dával k lepšímu story o rodičích „umělcích“, kteří nechali dítě 250 hodin absentovat ze školy, protože se bude živit uměním a školu nepotřebuje. Další Klimešův příběh byl ještě víc scifi: ve třídě prý žáci nalepili 20 reproduktorů na stěny a učitelce se z nich při hodině linuly komentáře o její osobě. Prostě Černá kronika vítězí, čím stupidnější, tím lepší a divže si vypravěči nesvítili na obličej baterkou, aby byl účinek větší.
  • Klimeš: bijte děti jako žito, ale bacha, aby to nebylo týrání!
  • Je možné být „psychologem“, aby se člověk zastával fyzických trestů nebo jiných zpátečnických a hloupých názorů. Začal to ředitel školy Černý po vyslechnutí příhody, ve které učitel nekompetentní činností ve třídě žáky dovedl až k tomu, že po něm sborově hodili papírové koule. Tento výkřik o pomoc žáků hodnotil tak, že byl důsledkem neprofesionality učitele, ale stejně: je prý „nutné potrestat žáky“! A Klimeš: „A přišli rodiče a vynadali těm dětem?!“ (Jako že to měli udělat). Učitele je prý třeba chránit před žáky i rodiči, i kdyby byli oni sami původcem problémů! Já si u toho říkal: máme snad chránit zkorumpované policisty, protože mají stejnou uniformu jako ti hodní? Klimeš mě doslova rozesmál tvrzením, že prý „dříve se dětem netolerovalo odmlouvání, dneska se jim toleruje„. Chápu, že babičky na pavlači mohou drbat na téma „to máme mládež, my byly jinačí“, ale psycholog? „Rodinný“ psycholog? Asi vrcholem jeho hloupostí bylo vyprávění o „desítkách procent“ rozvádějících rodičů, kteří si údajně kupují dítě tím, že mu říkají „vykašli se na školu, můžeš zlobit“. Za desítky let učitelování a roky školního psychologování jsem nepotkal jediného (!) takového rodiče. Samozřejmě, ke vzdělávání svých dětí přistupovali někteří laxně nebo lhostejně, ale takové přímé pokyny? Desítky procent? Hned poté: „máme těžce neurotizované děti, v řádu desítek procent.“ Už zase ty desítky procent!? (O to směšněji pak vyzněl Klimešův pozdější apel, abych ty neurotizované děti fyzicky trestali) A také: „V každé třídě vám tři děti válcují plech!“ později „Tři děti vám tam válcují učitelky.“ Mno, asi ne ve třídách, které znám já. Podle mé zkušenosti učiteli buď neválcuje plech nikdo, nebo všichni 🙂 Ale to je opět jen o učiteli, ne o žácích. Ale Klimeš triumfuje další pitomostí: ti žáci „válcují tu učitelku a my je nemůžeme umravnit“ proto, že „mají od rodičů podporu, aby ignorovali ty učitele.“ V ten okamžik jsem obdivoval Laurenčíkovou, že nevyprskla smíchy (jako bych to udělal já), ale jen nevěřícně zavrtěla hlavou. V tu chvíli už jsme byli na Klimešově planetě Mimóza. Z té pocházel příběh o „rodiči bezdomovci, který spí pod transformátorem a říká svým klukům, ať si učitelé trhnou nohou“. A ty žáci jsou „nevyloučitelní“, představte si to a učitel s nimi prý nic nezmůže, protože „podléhají pod jinou autoritu“. Zřejmě vidí toho tatínka a říkají si: jak to udělat, abychom se měli stejně dobře? 😀
  • Laurenčíková: když jsou děti fyzicky trestány, sami pak volí agresivní řešení
  • Laurenčíková a Mertin mluvili velmi rozumně (například ve smyslu „děti potřebují pomoc, nepotřebují tresty“ nebo „vedeme děti k odpovědnému životu“), ale působili defenzivně, protože komunikovali slušně a klidně. Laurenčíková: „Je třeba debatu nepolarizovat.“ Ok. Má smysl chodit i do těchto dryáčnických pořadů, a tímto hlasem rozumu tam promlouvat. Protože alespoň třeba náhodný divák jako já si z toho to zrnko rozumu vezme.
  • Místopředseda SPOLKU Pedagogická komora Wagner, sedící mezi diváky, byl opět označen jako „místopředseda pedagogické komory“ – kterým není. Upřímně, to je funkce, kterou by tento internetový troll nikdy v normálním světě u pravé profesní komory nikdy nedosáhl. Wagner (kterému půjčili mikrofon) přidal do portfolia hrůzostrašných příběhů žákovo „bodnutí nůžkami“. Žádné podrobnosti nezmínil, takže to napravím. Neděkuj mi, Janku, rádo se stalo. Podle TNCZ: žákovi bylo 14 let, studoval na gymnáziu a stalo se to v roce 2012. Ještě že Janek nepřipojil nějakou storku z Rakouska Uherska, zato přidal svou typickou stalinistickou dikci. Uprostřed Laurenčíkové proslovu deklamoval opakovaně do mikrofonu: „To není pravda! To není pravda!“ Jenomže ho Laurenčíková s Mertinem rychle a v klidu usadili: tak, jak se to dělá se zlobivým klučinou ve třídě. Klidně a rázně. Bez trestů, pouhým vysvětlováním.
  • Jochová – Trlicová: Ony existují nějaké výzkumy? Nevadí.
  • Největší WTF moment byl asi tento: čtyři lidé postupně uvedli výsledky výzkumů, které dokazují, že fyzicky trestané děti jsou agresivnější, sami pak fyzicky útočí na druhé. Opakovaně. Státy, které fyzické tresty dětí nepovolují, mají až o 70% sníženou agresivitu u adolescentních chlapců. U dívek 42%. Mertin výslovně řekl i argument z opačného úhlu pohledu: žádný výzkum nepotvrdil, že by fyzické tresty jakkoliv zlepšily chování dětí. Haló, tělesné tresty nemají pro dítě žádný prospěch ani účinek! Dokonce i moderátorka Jílková znala ty výzkumy, které jednoznačně potvrzují škodlivost fyzických trestů. To ale vůbec nevyvedlo z konceptu pana ředitele školy nebo předsedkyni Asociace rodičů, aby si nepřizvukovali s jinými, že jedna facka občas neuškodí a podobně. Dokonce prý „rozhodně nesouhlasí se zákazem fyzických trestů“. Jsou prý „opodstatněné“. V „rodinné tlupě“ (tedy početné rodině) prý fyzický trest je rozumnější než nějaké vysvětlování. Ano, věda nám říká, že něco je jedovaté, ale proč bychom si nekousli? Proč ne? Protože lidská hloupost je nekonečná. Klimeš vykřikuje: „když na ten zadek dostane, tak se nic nestane!“ To je panečku odborník, to je vědec! Všechny výzkumy, všechny experimenty říkají pravý opak, další výzkumy popírají jeho názor a žádný (!) jej nepodporuje – ale on si stále mele svou. Facka dítěti je prý v pořádku, protože „bolest rychle nastoupí a rychle vymizí“. Fyzický trest prý znamená, že „rodič udělá pořádek“. Přiznám se, že když jsem slyšel tyhle hlouposti, moje chuť poslouchat toho hlupáka klesla na nulu a v čase 42 m 58 s (z celkové přibližně jedné hodiny trvání pořadu) jsem tu show opět opustil. Z vlastní zkušenosti recenzenta metalových koncertů vím, že mizerný koncert poslední dvě tři písně už málokdy vylepší. Ale večer jsem zase nějak nabyl síly to dokončit a když jsem to pustil, nevěřil jsem svým uším. Ozval se neuvěřitelný Klimešův výplod: „málo fyzických trestů je prý špatné, hodně trestů je pak už týrání“ a my tedy prý „hledáme cestu k optimálnímu počtu fyzických trestů“. Ještě jednou: toto tvrdí „rodinný psycholog“. A jak správně ihned řekl konsternovaný, ba šokovaný Mertin: „Tohle už není odborná diskuze“. Ano, jenže to už nebyla dlouho, pane doktore. Zejména od doby, kdy Klimeš prohlásil, že „facka je normální součástí komunikačního jazyka žáků, které každý z nich rozumí„. Takže Laurenčíková pak trpělivě Klimešovi znovu opakovala (jako studentovi na střední pedagogické škole), jaké mají fyzické tresty dětí důsledky. Pak jeden z mladých hostů řekl doslova Klimešovi: „Vy tvrdíte, že jazykem dětí je facka. Mně je patnáct a nic podobného jsem nikdy nepociťoval“. A co mu na to ten šarlatán odpověděl? Kál se za své pomýlení? Uznal, že je vedle jako jedle? Ne. Prý: „běžte se podívat do školky“. Na jeho planetě Mimóza se to ve školce nejspíše řeže jako v irské hospodě. Mě se vybavila představa z Klimešovy poradny, jak dává dítěti facku jako ilustraci komunikace v rodině a přihlížejícím rodičům vysvětluje: „tohle je v pořádku, tomu každé dítě rozumí, ale nos mu zlomit nesmíte, to už by bylo týrání“. A Jochová – Trlicová namítá: „Ale jenom když máte víc dětí!“
  • Mertin: Tohle není odborná diskuze.
  • Ředitel Přírodní školy František Tichý dostál svému jménu a byl tichý celou dobu. Pokud ho nevyzvali přímo, by tichý. Viditelně by byl raději jinde. Možná v přírodě.