Když měření, tak pořádné!

Jako známý, respektovaný a velmi skromný znalec školního klimatu jsem byl upozorněn na text Technologie na pomoc vyhodnocení sociálního klima třídy, který je na metodickém portálu RVP. Jeho autor – gymnaziální učitel František Hajdekr – tu uvádí, cituji:  Já jsem se rozhodl pro zkoumání klimatu třídy použít projektivní asociativní metodu. Ta vychází z klasické sociometrické metody SO-RA-D (sociometrický ratingový dotazník), místo dotazníku žáci ale pracují s obrazovou předlohou (strom, loď), kde spojují členy třídního kolektivu (i sami sebe) s rolemi postav na obrázku. 

Kniha, kterou by si měl František přečíst

To je jistě stě chvályhodný úmysl. Aby nedošlo k omylu, bez jakéhokoliv sarkasmu si vážím každého učitele (neřkuli gymnaziálního!) který chce ve své třídě cokoliv měřit a ptát se žáků na názor. Ale pokud něčemu učitel věnuje úsilí, mělo by se to udělat dobře. Proto upozorním na některé nedostatky.

Sociometrické měření není měření klimatu!

Ve školní třídě můžeme měřit hodně věcí: vzájemné vztahy, spokojenost žáků, komunikační klima, třídní klima apod. Přestože autor textu uvádí, že jde o měření klimatu, mýlí se. Jeho technika (byť nepříliš dobrá, jak uvedu níže) je sociometrií, v žádném případě ne měřením klimatu a to ani třídního, ani sociálního. Klima je mnohem složitější a mnohavrstevnější veličina, než aby se dala takto měřit. Nemám zde prostor pro nějaké velké vývody, takže ve stručnosti jeden, ale zásadní argument. Sám autor textu uvádí odkaz na Wiki, kde se o sociálním klimatu třídy praví: je to skupinový, nikoli individuální jev; určitý názor na klima ve třídě má každý její aktér. Dále je sociálně konstruované, vzniká zde osobní zkušenost jedinců (žáků, učitelů), ale též debatováním mezi sebou (žák – žák, učitel – učitel, žák – učitel, žák – rodič). Byť je tato definice poněkud neohrabaná (úmyslně neuvádím vlastní), jedno je jasné – do měření klimatu patří i učitel! Navíc je naprosto standardní záležitostí, že se neměří klima v 6.A, ale klima v 6.A v předmětu matematika! Je to jasné, protože s jiným učitelem a v jiném předmětu jsou sice některé parametry stejné (např. vztahy mezi žáky), ale jiné jsou odlišné (obtížnost předmětu, pomoc a podpora učitele, pravidla apod.) Raději ještě pro Františka usouvztažním obě veličiny v jedné větě: Tím, že se žáků ptáme na výuku a zjišťujeme jejich vztahy, učíme je hodnotící a sebehodnotící dovednosti a posilujeme jejich spoluúčast na dění ve třídě, což je jedna z důležitých položek třídního (sociálního) klimatu ve třídě. 

Na sociometrii používejme dobré nástroje.

František Hajdekr použil svou sociometrii obrázek námořníků na lodi, kteří bublinami něco sdělují. F.H. píše: „… je zobrazeno 26 různých postav, které charakterizují typické role žáků ve třídě“. Dovolím si nesouhlasit. To neplatí pro všechny role. Nebo snad má nějaký žák například v páté třídě roli, nazvanou „mamka“ nebo „párty“? To, že se některé role tak trochu dublují, je jen malým nedostatkem. Co mě ale vadí, je (cituji): Je dobré žákům případně vysvětlit (často se i ptají), co jednotlivé postavy na obrázku dělají a co říkají. Co je to za nástroj, který se musí žákům vysvětlovat?! Je zřejmé, že tímto mezikrokem už dochází k dezinterpretaci, zkreslení! Učitelka ve věku 60 let přece úplně jinak vnímá roli „pracanta“ nebo „je v pohodě“, než její 11 letý žák. Takže když ji začně „objasňovat“, lehce se dopustí vlastního hodnotícího názoru.  Proto považuji za vhodnější  diagnostiku „Ducháčci„. Bez vysvětlování je v ní vše jasně patrné. Ale pozor! I tady nějaký chytrák doplnil k duchům charakteristiky, bohužel tak pitomě, že vše jedině zamotal. Když Ducháčky, tak čisté!

 

 

 

 

 

Také nepovažuji za šťastné, že žáci přiřazují role nejen sobě, ale i ostatním žákům ve třídě. Tyto nástroje jsou primárně určené pro projekci vlastního sebepojetí – také proto se jim říká „projekční„.

Jak na to?

Nezatracuji tuto techniku. Pokud je učitel provede ve vyšší třídě druhého stupně ZŠ, nejlépe však na střední škole, něco zjistí: sebepojetí žáka ve třídě a to, jak vnímá vlastní roli. Pak se mu bude softwarová aplikace, kterou F. H. dal dohromady, hodit. Je šikovná. Ale na vztahy ve třídě a role ostatních se ho budeme ptát jinak: buď individuální sociometrií nebo technikou „Kdo je kdo ve třídě“ (obojí jsem popsal v publikacích „Třídní klima a školní klima“ nebo „Odměny a tresty ve školní praxi“). A klima? To budeme měřit nástroji na měření klimatu, Františku! 🙂