Hodnocení učitele a hodiny samotnými žáky? Ano, jdeme na to!

V moderní edukaci není již místo na zastaralý způsob hodnocení učitele, který jen známkuje výkony žáků. Je třeba zvyšovat jejich motivaci a dovednosti různými způsoby sebehodnocení a hodnocení výuky. Žáci, kteří si takto navyknou pracovat, pak i různé aktivity sami obohacují, myšlenky se ovlivňují a místo striktní organizace mohou vzniknout i spontánní vzdělávací situace, které přinášejí objevování v té pravé podobě, v myšlenkové svobodě a kreativitě. Pokud žák hodnotí, zvyšuje svou spoluúčast na dění ve třídě. To je velmi důležitý aspekt, který výrazně ovlivňuje klima. Je zřejmé, že například hodnocení samotné vyučovací hodiny je silným prvkem participace žáků na jejich vzdělávání. Pro učitele je to nenahraditelný zdroj informací, jak se zlepšit.

Hodnocení hodiny mohou žáci dělat různými způsoby, jedním z nich je grafický. Ne jednom nedávném semináři jsem zadal učitelům úkol vytvořit na jedné straně A5 hodnotící dotazník pro žáky. Pojďme se podívat na to, jak si vedli a několik takových nástrojů si zhodnotit.

Nástroj A, „Smajlíci“ , měl být určen pro hodnocení v 8. třídě ZŠ. A hned vidíme problém 1: hodnocení smajlíky je v takovém případě a na takovém formátu příliš mělké. Pro první stupeň OK, ale zde bychom chtěli vědět víc.  Se smajlíky souvisí i problém 2: každá škála musí být jasná, zřetelná, pro žáka srozumitelná. To neplatí pro posledního smajlíka v řadě, úplně napravo. Co vlastně znamená? Problém 3desetistupňová škála jako odpověď na otázku číslo 2 je příliš velká. Existuje jev „tendence k průměrnosti“, neboť respondenti neradi dávají extrémy a stejně se drží ve středu. A potom: jaký je rozdíl mezi hodnotou 7 a 8? Proto je lepší dávat třeba školní známky (1 až 5) neboť těmto hodnotám v dotazníku rozumí všichni. Problém 4spočívá v otázce, kdy osmáci zřejmě nebudou moci posoudit „využitelnost v praxi“. Problém 5: Otázka „Jak by mohla hodina vypadat příště?“ není z několika důvodů dobrá. Především nehodnotí danou aktivitu a mnohé žáky přivede k představám, které chudák učitel nezvládne realizovat ani náhodou, protože mu nepatří zábavní   komplex s parkurem, videohrami a 3D kinem. Je to učitelova práce, na základě hodnocení žáků se poučit a přichystat dobrou hodinu, ne žáků.

Nástroj B, „Myšlenková mapa“ se na věc dívá jinak. Žáci kroužkují výrok, se kterým souhlasí. Problém 1 je ten, že tu není prostor pro vysvětlení názoru. Když žák například zakroužkuje „Rozumím látce, ale neumím použít“, učitel se nedozví nic víc. Problém 2 je v zaměnitelnosti některých výroků, ale tuto techniku je už možné si představit jako fungující: nejlépe, pokud by žáci připsali k jednotlivým výrokům své odůvodnění.

 Nástroj C, „Algoritmus“ je výborným způsobem reflexe, se kterým jsem se jako s reflexní technikou ještě nesetkal. Učí žáka novému nástroji, ale i tato technika má problémy. Třeba ten, že i když vyučovací hodina byla o práci s obvodem, chybí ti jeden důležitý mezikrok. Mezi krokem „Bylo zadání srozumitelné?“ a „Rozsvítila se žárovka?“ chybí „Byl obvod sestaven?“. Tedy se zdá, že samotný nástroj bude muset být vytvářen precizně. Dalším negativem tohoto konkrétního nástroje je to, že hodnotí vlastně jen úspěšnost práce skupiny a to je možná málo. Je ostatně velmi časté, že se učitelé jaksi ostýchají zeptat se žáků sami na sebe, na svou práci. Určitě všichni známe mnoho učitelů, kteří se na své vyučování žáků nezeptali desítky let. Ale proč? Kašlou na ně? Nerespektují názor svých žáků? Nebo to jen neumějí? A přitom je to velmi snadné. V každém případě mají „Algoritmy“ jako hodnotící nástroj určitě budoucnost!

Ovšem možnosti vytvoření grafických hodnotících listů jsou bezbřehé. V „Moderní didaktice“ jsou mimo jiné popisovány i tyto: „Loďka“, „Žárovka“ nebo „Ducháčci“.

„Loďka“ má tuto legendu:

  1. Klady metody (plachta)
  2. Zápory metody (moře)
  3. Klady učitele (slunce)
  4. Zápory učitele (mráček)
  5. Tým, ve kterém pracoval (trup lodi)

Techniku tedy můžeme považovat za vyváženou, dává stejný prostor kladům i záporům. Analýza odpovědí žáků většinou ukazuje, že reakce jsou jednoznačně kladné. Hodnocení, které žáci vyplňovali jako reflexi aktivity, lze klasifikovat do třech kategorií:

  1. žáci pojali zpětnou vazbu jako žert (malovali všelijaké kresbičky, psali hlouposti), v každém případě je to bavilo;
  2. žáci nepochopili, že zpětnou vazbu píší pouze na aktivitu a hodnotili například svého pedagoga za celkovou činnost a výuku – což také dává smysl;
  3. správně využitý hodnotící nástroj.

    

 

 

 

 

Žárovka“, která má podobnou strukturu jako předchozí „Loďka“: dva póly pro hodnocení učitele, dva pro aktivitu, vždy kladný a záporný. Tato technika nesvádí tolik k malůvkám a poskytuje větší prostor pro text – a obojí se reálně ukazuje – i když ani tady se výtvarné talenty nezapřou. Nástroj hodnocení sebehodnotící grafický arch „Ducháčci“, zase ukazuje hlavní emoci při práci na aktivitě.