Galerie školního smutku I.

Je nepochybné, že vzhled třídy je důležitou součástí klimatu. Kdo ze žáků a učitelů by nebyl rád v pěkné třídě? Estetická stránka ale není vše, neboť vzhled třídy má i další funkce, včetně často zmiňované didaktizace prostředí. Zjednodušeně řečeno: prostředí třídy by mělo žáky vizuálně učit. To spolu s dalšími vhodně podporovanými dovednostmi v praxi znamená, že žáci ve své třídě vystavují produkty své činnosti, aktuální v dané době, které třídu zdobí a zároveň připomínají témata, které jsou edukována. Pokud jsou tyto produkty žáky vlastnoručně vytvořeny, vedou i k péči o ně a k celkové starostlivosti o prostředí ve třídě. Tento vítaný stav vyžaduje několik věci:
1. že ve škole existuje taková filozofie péče o třídu;
2. že se vhodné produkty žáci ve výukových aktivitách vůbec vytvářejí;
3. že se učitelé o vzhled třídy starají správným způsobem;
4. že se žáci na vzhledu třídy podílejí a že jsou vedeni k péči o svou třídu.

Nemělo by tu něco být?
Tomu se říká zmařená šance
Školní parlament je u nás velmi aktivní… ehm…
Klavír přece zdobí sám o sobě!

 

 

 

 

 

 

Když na svých seminářích školy navštěvuji, velmi mne vzhled tříd zajímá. To samé ve vlastní škole. Je to skvělý indikátor kvalitní či nekvalitní výuky, neboť zejména výše uvedený bod 2 je – a nebo není, což je mnohem častější – v těchto třídách vidět. Jak by mohli učitelé nechat žáky vystavovat něco, když to vlastně vůbec nedělají, ve výuce pro to místo není a učitel k tomu ani neumí třídu přivést. Nemusím ani psát, že třídy druhého stupně (o kterých je řeč) jsou ve školách většinou velmi nevzhledné až hnusné.

Nemáme my tu třídě pěknou?
Prohoha, proč?
Musíme žákům předávat moudrost!
Barevné to je, nebo ne?! Ale kdo to ve třídě čte?

 

 

 

 

 

 

To, co ve třídách vidím, má několik stále se opakujících znaků:

A. Nezájem o vzhled třídy, který je vidět z ošklivých nástěnek, nevyužitého prostoru, poničeného vzhledu třídy.
B. Na stěnách ve třídě je výzdoba velmi formální: jsou tu učební mapy, které jsou aktuální jen v krátkém časovém období a jen pro jeden ročník. Přesto zde visí stále, od září do června. To je případ hlavně odborných učeben.
C. Na místo toho, aby prostředí třídy rozvíjelo potřebné dovednosti u žáků, rozvíjí je pouze u učitele, který se o onu třídu stará. Na stěnách a nástěnkách visí věci, které vytvořil pouze on sám. Ty nikoho ve třídě nezaujmou a didaktizaci nepomáhají.
D. Podobně na nic jsou i materiály, které visí a jsou v podstatě úplně zbytečné: proč by je měli žáci vidět každý den, ví snad jen učitel a i o tom pochybuji.
E. Nástěnky plné nerelevantních nesmyslů, které nemají s výukou nic společného: třeba propagační materiály blízkých firem nebo škol, které takto „lákají“ zájemce.

Paní učitelka má za výzdobu jedničku! A osmáci mají ve své třídě co ignorovat….
Chápe tohle někdo?
Za třídu krásnější!
Ta zeď by měla být plná toho, co se ve škole dělá. A když tam není nic, znamená to, že se ve škole….

 

 

 

 

 

 

 

Je to opravdová ostuda, která se násobí, jsou – li takové třídy navštíveny rodiči na třídní schůzce. Ani smysly žáků nejsou takovou výzdobou nijak dotčeny. V jedné třídě jsem se zeptal žáka, zda ví, co už má téměř dva měsíce za zády. Nebyl schopen odpovědět… tolik k didaktizaci prostředí třídy.

Přitom výroba výukového plakátu (zvláště když je spojená se vzájemným učením žáků a společným hodnocením) je jedna z nejefektivnějších a nejzábavnějších výukových metod! Jak lépe zvládnout téma, než k němu vyrobit učební pomůcku? Jak lépe žáky vést k tomu, aby se starali o svou třídu, než pověsit na stěnu jejich vlastní výtvor? A pak nový a nový… myšlenkovou mapu, srovnávací tabulku, vizuální prezentaci tématu, naukovou koláž…. ať je vidět, že se ve třídě děje něco zajímavého!

Co je za mnou na místě, kde už sedím skoro dva měsíce? Zeptejte se mě o pololetí!
Třída vytváří výukový plakát, všichni pracují jako včeličky!
Tématem je difúze! Je potřeba splnit zásadu názornosti….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P.S. všechny snímky jsou z tohoto školního roku, z tohoto nebo minulého týdne.